Trochu mrholi, je zatazeno a zima. Dneska uz jsem spal v mikine, protoze noci jsou ted fakt chladne. Stejne mam rymu jako prase a za vecer jsem prosmrkal celej toaletak. Kdyz se kolem pul devate vyprdelime pred hotel, zjistujeme ze snidane dnes neni, nebot pry nekoupili jidlo ci co.
Jdeme se teda podivat co maji k snidani u sousedu, v hotelu par metru pod nami. Cestou ale potkavame starsi Range Rover, ktery ridi mistni malajec a hleda nas. Kontroluje listky od cestovky a nasedame. Ve meste jeste nabirame dalsich 5 lidi a vyrazime na cca hodinovou cestu dal od mesta. Vypada to, ze s nama zase jedou francouzi.. 4 clapi, cca 30 a s nima nejaka divna zenska. Vypada jako mistni ale ma divnyho kulicha, nakrivo nasazenyho aby to melo asi styl a na trek hluboko do dzungle jde nalicena, v dzinovem oblecku a leskle stribrnych adidaskach, co vypadaj jako boty na balet.
Nas dnesni sofer a pruvodce se s rizenim nepare, jak jinak. Dvojita cara, zatacka - vsude je silnice dost siroka na predjeti. Takze asi za 50 minut sjizdime ze silnice. Dohnali jsme dalsi auto s druhou pulkou vypravy, ktere se rozjizdi do kopcu pred nami. Za chvili pochopim, proc radsi jezdi ve dvou.
Sjeli jsme cestou rekl bych o dost niz a tak na nas vykukuje slunicko, zatimco kopce nad nami jsou porad v tmavych mracich. Dela se vedro, zajizdime do cerveneho blata. Ridic zamyka diferaky radi na 4x4. Zaciname se splhat do kopce, cesta je po vecernim desti misty hodne blativa, hluboke kaluze jsou plne mazlaveho oranzoveho jilu. Range Rover jede jako tank. Tocime se po blative ceste kolem kopcu ale stoupani je cimdal strmejsi. Cesta je taky mnohem rozbitejsi a koleje vyjete od predchozich aut jsou nekolik desitek (40-50) cm hluboke. Pod cestou sraz jako prase, Rover vydrzi neuveritelnej naklon! A porad jede jako tank. Za dalsich par stovek metru uz cestu znaci jen to, ze je tu bahno a neroste tam nic zelenyho. Kameny, diry a boule i pres pul metru vysoke a hluboke Rover prejidi opet jako tank. Obcas si drcne spodkem (celkem rana) ale nezavaha ani na chvili. Tocim to na fotak, jak jsem z toho terenu vyplesklej, ale neni z toho moc poznat jaky nehoraznosti to auto dokaze prejet. Je to moc rozklepany z toho, jak se snazim nelitat po kabine a nedat si hlavou o vsechno kolem :)
Kdyz zastavime, dostavame instrukce a vyrazime na cca 1,5h dlouhou cestu dzungli jeste vys do hor na mista, kde je nejblizsi naleziste raflesii - rostliny s nejvetsim kvetem na svete (az 1,5m). Jeste par metru jdeme po bahnite ceste, ktera konci u prikopu, kterym tece potok a pres nej je velky bytelny most z bambusu svazaneho travou nebo stromovou kurou. Nevim co presne to bylo ale rukou mi to pretrhnout neslo..(musel jsem zkontrolovat stav mostu).
Dal vede vyslapana cesta, stredne hustou, misty hodne hustou vegetaci. Na nekterych mistech je videt, ze pruvodci musi cestu vysekavat asi dost casto. Skupinka se zacina trhat, prvni linie s prvnim pruvodcem mizi a my jdeme porad vzadu s druhym, tim nasim pruvodcem. Pred nama si to straduje babca kolem 70 let s turistickyma hulkama a batohem jako by se nechumelilo. Vzdava to ale, kdyz cestu krizi obrovske balvany, pres ktere se musi prelezt a jeste podlezt docela velke padle bambusy, no skoda - urcite by nam jinak dala v pochodu na frak. Jde zpatky s pruvodcem, ktery nas pak zase dobiha. Na to, ze oba dva (pruvodci) tim pralesem plnym misty rozbahneneho a klouzaveho jilu jdou v normalnich pantoflich jsou teda dost rychli. A to jsme jeste nevedeli co prijde za chvili...
Cesta ubiha a zaciname stoupat.Husty zeleny porost kolem nas se pomalu zveda do vysky a misty se oteviraji nadherne vyhledy na protejsi zelene kopce.
Stavime u vodopadu, tak doplnujeme tekutiny a energii tycinkama. Seskakujem dolu k vode, sedame na kamen,ale sotva dojime tak uz se zase zvedaji a pokracujou. Fofrem to balime a jdem. Ten kamen jsme si ale meli vic prohlidnout, nez jsme na nej sedli. Obyvali ho totiz miniaturni mravenci, velikosti max. 1/2 mm. Jsou sotva videt, ale kousou takovym zpusobem, ze mam v prvni moment pocit ze je to snad vcela. Mame oba dva par kousancu na rukach a chvili to pali jako prase.
Od vodopadu vys zacina teprve poradnej teren a jdeme primo do pekne strmeho blativeho svahu.
Paty prestava byt dobre - uhnala se v tom vedru a navic rano nesnidala. Hodne stavime a pijeme, takze se propadame az uplne na konec vypravy, kde se pred pruvodcem splha do kopcu tlusta muslimka s malou dcerou v GUMOVEJCH PANTOFLICH! Takze taham do kopcu stridave je a Paty. Kdyz se dosplhame na vrchol, jsou tu oznacene asi mistnimi botaniky 2 mensi, neco pres pul metru v prumeru, rozkvetle rafflesie a dalsich nekolik jeste nerozkvetlych - ty vypadaji asi jako hlavka zeli, akorat do cervena. Pak jsou tu asi 2 odkvetle coz je jen sliz, asi jako kdyz uhnije houba. Rozhodne nejsou citit zkazenym masu na metry kolem. Aby jste citili zapach kvetu, musite cuchnout hodne blizko, az skoro dovnitr.
Paty uz je dobre, tak tu jeste nabirame sily a odchazime zase mezi poslednimi na 1,5h navrat k autum.
U prvni krizovatky cekame, dohani nas zase slecny v pantoflich, nebo spis doklouzavaji. Panimama jeste navic nese v jedny ruce satek a v druhy fotak, takze nechapu jak sem mohla bez drzeni se stromu vubec dojit. Pruvodce ale dlouho nikde, tak se davame zpatky cestou, kterou jsme prisli. Tahame ty dve z kopce dolu a radime jim na priste lepsi boty. Cestou potkavame prniho pruvodce, jak jde proti nam. Pak se zase vraci i s tim druhym, asi kontrolujou trasu.. U vodopadu stavime a zase si davame malou svacu. Vedro a vlhko fakt vysiluje. Potkavame ostatni lidi a holky v pantoflich se nam s dekovanim ztraci.
Krom par vazek a brouku jsme cestou nevideli zadnou zver, coz je skoda ale dalo se to cekat. Tak velka skupina lidi dela proste kraval. Po navratu k autum koukam ze jsem od bahna jako dobytek - boty i kalhoty. A slecna ve stribrnych cvickach? Jako by tu celou dobu cekala. 1cm blata na botech a jinak uplne cista. Pritom nahore jsem ji videl, nechapu..
Otacime to a jedeme zpatky k silnici. Tam je dalsi zastavka, k vyletu totiz patri i navsteva vesnice domorodcu mistnich Orang Asli a ukazka strelby z bambusove foukacky na sipky. Na tuhle cast jsem se netesil, ale zadna cestovka tu bohuzel nenabizi jen samotny vylet za rafflesiemi.
Jestli to byli opravdu domorodci nebo jejich potomci tezko rict, vsichni byli zalezli krom jedineho, ktery predvadel strelbu. Vesnici mely nejspis predstavovat cca 4 chatky ze dreva na kulech a uprostred klec s chudakem opici. Jestli v nich opravdu nekdo bydli nevim, ale par desitek metru za drevenymi chatkami byla mala osada cca 15 novych zdenych chatek, velikosti zhruba malych plazovych bungalowu. Ukazky strelby uz se nezucastnujeme a prchame zpatky k autum. Prdel at si delaj s plasteliny...
Cestou do mesta jeste stavime na obed v mensi osade u silnice, maji tam indicko-malajskou kuchyni ve forme svedskych stolu, kde dostaneme talir s ryzi a nabereme si maso a omacky dle chuti. Maji moc pekne kureci kousky v krupavem testicku (at se jde kfc vycpat, tohle je v cele malajsii lepsi) a spoustu omacek. Nabirame ty dle vzhledu nejmin palive, ale pali to jako cert. Pak nasedame a pokracujeme smerem zpet do Tanah Rata. Jak stoupame a projizdime horskymi sedly, zase se zatahuje a zacina lejt jako z konve. Vystupujeme rovnou pred hotelem, ja jdu jeste desnym slejvakem na nadrazi, koupit listky na zitrek zpatky do Kuala Lumpur a nez se vratim, mam total durch boty u spodek kalhot. Ostatni jsem mel pod plastenkou.. Ale listky mame, zitra v 8:45 nas vysvedne dalkovy autobus zase primo pred hotelem. To se hodi vzhledem k mistnimu pocasi. Jak prsi, je zase pekna zima a me se vraci ryma, ktera pri pochodu teplym vlhkym lesem zmizela.
Na veceri jdeme do mistni japonske restaurace, kde si davam hovezi burger s ryzi a vybornou omackou. Paty si dava sushi a oba dva caj. Ja si jeste objednavam extra wasabi na prisernou rymu, kterou mam. Jak se s prichodem do mesta ochladilo, zase mi leje z nosu jako z okapu a jsem z toho uplne vyrizenej.
Do postele uleham uz ukychanej k smrti...
