Santa Fe

Po celodennim cestovani a 12 hodinach v autobusech, kde nonstop duni samba nebo spanelskej rap na plny koule ( vyznam slova na plny koule je timto naprosto redefinovan - autobusy maji v policich na zavazadla spousty velkych pridavnych repraku) jsme naprosto vycerpani. Nechapu,jak s tim ty sileny dojezdovy casy tady muzou bezne cestovat. Po cca seste hodine jizdy nam z toho doslova mrda v hlave. Tresnicka na dortu pri dojezdu do Panama city, kdy uz je celkem tma, je disco osvetleni. Autobus nema uvnitr kabiny svetla. Ma tam barevnej zbesile blikajici disco strop do rytmu muziky. Jsem si celkem jistej, ze jsme v Darienu zadny drogy nemeli a tak premyslim, z jaky dimenze jsme sem vlastne prijeli.

Na nadrazi v Panama City prestupujem na autobus smer David a vystupujeme po 4 hodinach v Santiagu. Tam asi v 1 rano berem z nouze celkem drahej hotel, abychom se mohli osprchovat a vyspat, smrdime uz jak prasata, a rano pokracovat 2h mikrobusem do Santa Fe.

Ubihajici krajina cestou do Santa Fe je hodne sucha a hodne odlesnena. Kopce se zacinaji zvedat a my stoupame smerem k nadmorske vysce cca 600m, ve ktere se mesto nachazi. Az kolem Santa Fe se okolni krajina zazelena hustym porostem tropickych lesu a my vystupujeme v totalnim raji, kde opet na obzoru dominuji desitky kopcu kam se podivate. Jejich vrcholky, dosahujici kolem 1200m, se cely den stridave nori do mraku a svahy jsou zahalene v oparu mlhy, ktera stoupa z destnych lesu.

Na zastace cekame, az ze strechy sundaji pytle s kuratama, ktera se indianum nevesla do naruci do autobusu. Na strese mezi batohama a pytlema si celou cestu hovi dokonce pes. Hned na namesti u autobusu nas odchytava babka ze ma ubytovani za 15$, coz ve skutecnosti znamena 15 na osobu, takze 30. Jsme fakt skolaci... Vzhledem ke zdejsim cenam 50$ a vys je to ale porad dobra nabidka i za boudu odpovidajici zdejsim podminkam. Bereme 2 noci a vyrazime na trek k vodopadum do kopcu kolem mesta. Cestou se zastavujeme u mistniho stanku s kuratama a pozorujeme u obeda totalne nasrot indiana, co se mota na ulici mezi dvema hospodama, ze kterych tradicne duni samba na cely mesto, a ma pekne nachcano v kalhotech. Nedelni siesta po navsteve kostela zacina...
 Po ceste sbirame popadana manga a pomerance z prikopu u silnice a cpeme si bricha. Po asi 2km po silnici to za starym zeleznym mostem stacime na zpevnenou cestu, vedouci kolem chudych chatrci i kolonii evidentne vikendovych sidel lidi z Panama city. Mini mapa, co jsme si odfotili ve meste se zda byt jako nedostatecna a zaciname trochu bloudit, nastesti u kazde odbocky potkame nekoho kdo nas navadi spravnym smerem. Uz jsme vystoupali dost vysoko nad mesto a vyhled na hornate a zelene okoli je impozantni. Pocasi tady permanentne vypada, jako by kazdou chvili melo zacit prset a vane prijemne vlazny vitr. Vlhkost je taky minimalni, asi to bude jeden z duvodu proc sem spousta lidi utika odpocivat z mesta. Tmave mraky se neustale toci jen kolem kopcu, obepinajicich mesto a uprostred toho vseho je jasna obloha a slunce. Do toho na kazdem rohu kvetou obrovske kere obsypane ruznobarevnymi kvety.

My schazime z cesty na pesinu, vedouci destnym lesem az k vodopadu. I tady cestou potkavame asi 2 obydlene boudy a par mistnich, pochodujicich kamsi s macetou v ruce. Mohutne buraceni v dalce signalizuje blizici se vodopad a taky to, ze nebude z nejmensich. Po asi 30 minutach pochodu terenem dosahujeme cile a pred nami se otevira laguna, obklopena skalami a hustym zelenym porostem, ktera je z vysky cca 30m zasobovana mohutnym proudem vody. Nad kaskadou jezirek pod vodopadem se vznasi husty oblak vodni mlhy, ktera lame svetlo a vytvari odlesky na utesech okolo. Po kluzkych kamenech jsme se doslova doplazili a nasledne prebrodili az k hornimu jezirku pod vodopadem a davame koupel v ledove a kristalove ciste vode.

Vzhledem k tomu ze ctvrta hodina uz davno odbila, vydavame se na cestu zpatky, nebot se tu stmiva kolem pul sedme. Zpatecni cestu stacime na okruh smerujici na druhou stranu mesta a klesame do udoli k rece. Cestou potavame taky prvni citronovnik. Citrony jsou tak dobry, ze se daji jist samotny jen s malou davkou sebezapreni. Prekracujeme reku pres pesi ocelovy most na lanech a mijime dalsi mensi osadu bambusovych boud. Naproti nam jde indian a me se zda, ze za sebou nejak divne taha nohy. Kdyz mu vitr sfoukne cepici a snazi se ji nasadit, je to jasny. Je totalne nasrot. Na pozdrav na nas jen vykuli krvavy oci a cosi zakejha.

Je nedele, a  tak uz kdyz jsme prijizdeli, pred kostelem se rojily davy lidi. Starsi si odnaseli jakesi stuhy z dlouhych listu, mladsi maji na batohu odznacky "I love jesus". Z kostela jdou vsichni chlapi do hospody a tam chlastaj dokud nespadnou pod stul. Okoli se tak kazdou nedeli meni na mesto sesrotovanejch lidi, ktery spi v prikopech u silnice, na baru, valej se na silnici a kejhaj. Kdyz se splhame po silnici smerem k mestu, na dalsi krizovatce kde nevime kudy, se objevuje skupina deti vedouci kone. Nahoda, zase nas navadi spravnym smerem. Co nasleduje je jako scena z nejakyho westernu. Nejdriv potkavame dva indiany, z nichz jeden bezvladne lezi na silnici a zvraci, a druhej ho zveda a tahne domu. Za dalsich par stovek metru proti nam vyrazi muz v obrovskem klobouku na koni, nejspis taky dost na srot, protoze v tom sedle komicky nadskakuje a divne se klati. Uz zapada slunce a s prichodem do mesta si davame veceri opet u oblibeneho kureciho stanku. Tady se schazi dalsi sesrotovany z mistnich hospod a snazi se jist kurata, jenze u toho usinaj. Dokonce se schyluje k potycce, kvuli cemu presne nevime. Nakonec je ale agresor odtazen skupinkou ostatnich zpatky do hospody. Jdeme za nima a davame si taky dve piva na schlazeni. Na baru tu ve stoje spi borec v pozici hodinare a dalsi dve skupinky pochlastavaji u stolu. Cestou domu se dost lekam bytosti ukryte ve skarpe u silnice, coz se po blizsim prozkoumani ukazuje jako spokojene spici indian. Tohle mesto si nejde nezamilovat...

Dalsi den chceme jit na celodenni trek k vetsim vodopadum, coz by mela byt udajne 5h cesta tam a 5h zpatky. K vodopadum ale nepujdeme po silnici - nejsme zadny becka. Skrabeme se do strmeho kopce na hreben nad vesnici na primem slunci a v totalnim bezvetri. Pot z nas strika na vsechny strany a zasoby vody se zacinaji tencit. Musime setrit. V mistnich vyskach rostou i ostruvky borovic, coz je trochu netradicni na tropickou oblast. Podel nasi cesty je jich dost, maji neobvykle dlouhe jehlice a zlatave hnedou kuru. Pod nami se zelena udoli se Santa Fe a pomalu mizi za hreben, ktery obchazime. Mijime malou osadu v kopcich a pasouciho se kone u cesty. Kone jsou tu vubec druhy nejpouzivanejsi dopravni prostredek a v okoli je jich velka spousta. Zacina se mi trochu nelibit smer cesty. Vodopady by mely byt na zapad a my smerujeme uz nejakou dobu na jih. Bud jsme zapomeli odbocit, nebo jsme vysli spatnou cestou z mesta uplne na zacatku. Dva mistni, co posedavaji s macetama za pasem ve stinu u cesty nam ukazuji k vodopadum smer, ze ktereho jsme prisli. Vracet se ale nechceme, uz za sebou mame aspon 2 hodiny cesty, a tak pokracujeme dal vyhlidkovy pochod nad udolim. Posledni pokus zjistit cestu k vodopadum provadim na rozcesti u dalsi osady, kdy se snazim dostat z ridice projizdejiciho auta kudy kam. Alespon se dozvidam, kde priblizne jsme a sice uplne spatne. Pochodujeme zpatky do udoli a po silnici se skrabeme zpet do mesta.
Tohle moc nevyslo. Nas cil jsme nenasli, zato jsme se slusne zapotili pri nekolikahodinovem pochodu. Kolem pate hodiny se zniceny vracime do Santa Fe.
Protoze nam z vyletu zbyla v batohu konzerva parku a konzerva s tunakem, rozhodli jsme se vyuzit plynoveho sporaku v nasi boude a dat si po tydnu k jidlu neco jinyho nez kure s bananama. Vyrabime ultimatni spagety s parkovo-tunakovou omackou a olivama. Recept bude k videni pozdeji na mimibazaru.
Zbytek dne uz jsme liny podnikat neco jinyho, takze zakoncujem odpoledne valenim v sitich s pivama v plechu.

Rano vstavame kolem seste a mirime autobusem zpatky do Santiaga a dal na ostrov Boca Brava na pacifickem pobrezi.