Okoli tohoto kouzelneho mista, jehoz jedinym problemem jsou tuny odpadku - asi stejne jako v kazde jine rozvojovce, je stejne dechberouci jako samotny kolorit vesnice. Zelene kopce zahalene v oparu mlhy, stoupajici z destnych lesu na svazich, vystupuji na horizontu kam se podivate. Nad zalivem neustale krouzi rackove a pelikani a prijemny vanek na brehu dava prilezitost prezit tu vyhen i bilejm xichtum jako my dva. Porad si na podnebi zvykame.. Zdejsi etnicke skupiny tvori krom indianu taky celkem dost africanu, nejspis potomci puvodnich spanelskych otroku, zavlecenych z afriky.
Hned po prijezdu me zarazilo, ze tu se uzkou hlavni ulici prodiraji taxiky. Tady uz zadna cesta prece byt nema.. Ukazuje se, ze 17km vzdalena vesnice Chepigana je s La Palmou propojena uzkou asfaltovou/sterkovou silnici plnou der a vymolu, takova mistni D1. Tudy prepravuji zasoby z pristavu v La Palma do Chepigany a odtud dal do malych vesnic v horach. Mistni motoristi tak maji k dispozici celych 17km silnice.
Cast cesty u La Palma samotne nejspis slouzi i jako pristavaci draha pro mala zasobovaci letadla - kde jinde tu muzou pristavat mi totiz neni jasny a podle mapy tu letiste byt ma.
Vydali jsme se prozkoumat okoli vesnice, coz zahrnuje cestu podel pobrezi zalivu a okruh po kopci nad centrem, ustici na druhe strane vesnice. 200m za hlavni tridou zacina chudsi osada.. Ac se satelitem na bambusove strese a elektromerem pred vchodem, tyhle chatky jsou ciste prirodni ze dreva a palmovych listu. Ty modernejsi stoji akorat misto na betonovych kulech namisto drevenych. Takova obydli tvori velkou vetsinu okoli vesnice. Kolem nich si v hromadach odpadku hrajou deti a pasou se slepice. Mnozsvi bordelu, leziciho kolem chatrci, je cimdal vyssi a to uz kolem hlavni ulice je to celkem maso. Doba plastova je zhoubou vsech podobnych mist na svete. Na kopci je stozar vysilace, zasobarna vody a rozhled na zbytek La Palmy v udoli za kopcem. Hory v dalekem pozadi uz patri narodnimu parku Darien a za nimi lezi Kolumbijske hranice. Z kopcu doutna husty dym, lesni pozary jsou dukazem vrcholicicho obdobi sucha.
Po dost vycerpavajicim vyletu pri polednim slunci si na ulici davame u stanku koktejl z melounu. Taky cestou potkavame prodavace z mistniho kramku co zevli u baraku a pozoruje okolni ruch. Ukazuje nam hrde svuj dum ve kterym ma zaparkovanou motorku. Pry je rozbita, tak se hned hlasim ze pomuzu, protoze pro spravovani motoru jsem se proste narodil. Z nejakyho duvodu ale nema zajem..
Kdyz sedime na schodech u mistni lekarny a cpeme se klobasou na spejli, spoustu kolemjdoucich si s nama chce hrozne moc povidat. Bohuzel neumej tak dobre spanelsky jako my, takze to trochu vazne. Nejlepsi je dedula totalne bez zubu, s vyvodem a pytlikem s moci proklate nizko u pasu. Furt nam neco rika ale sisla tak, ze fakt nevime ani slovo. Tak se slusne se usmivame a pokyvujem. Prodavac odnaproti zase na republica checa odpovida ze to zna, ze znal Tita z Jugoslavie. Jsme v soku.
Po studene sprse ulehame do siti na terase naseho hostelu. Hlavni uloha je naplanovat, co dal. Vyhrava to soukroma prirodni rezervace Punta Patino. Punta Patino je 263 km^2 destneho lesa, vlastnena statni organizaci Ancon. Ti se staraji o zachovani mistni prirody a kultury a vynakladaji na to nemale prostredky. Je to jeden z duvodu, proc trek s pruvodcem na 4 dny do Darienu stoji okolo 1000$ na osobu. V rezervaci maji osadu drevenych bungalowu na svahu u brehu zalivu. Okolo je par znacenych stezek, ktere se daji projit i bez pruvodce, plaze s cernym sopecnym piskem a nedotcena priroda vsude kolem.
Plan mame a po odpocinku v sitich vyrazime zpet do ulice. Jdem do vedlejsiho baru, odkud 18h denne vyhrava samba na pul vesnice a davame si pivo. Hospoda je obrovsky tanecni parket se stoly okolo a s nezbytnou diskokouli u stropu. U stolu posedavaji dve party delniku z nedaleke mini stavby a maji na stole slusnou sbirku prazdnych plechovek. Po parketu se k nam z niceho nic pripotaci Morgan Freeman (asi treti, kteryho tu potkavame), kterej je totalne na srot. Snazi se nam neco rict ale je tak nalitej, ze nemuze mluvit. Gestikuluje, dela mocny grimasy a kouli u toho ocima. Pochopil jsem, ze po nas chce pivo. Barman ho od nas odhani, ale ja mu ten dolar na kratke prodlouzeni dnesni radosti davam. Zurive nas objima na oplatku.
Na veceri jdem do oblibene boudy s kuratama, pred kterou potkavame Miguela - jak se pozdeji dozvidame, mistniho ucitele matematiky. Mladej kluk, 24 let - sedel s nama vecer pred tim pri diskusi s volebnim komisarem. Z dalky na nas vola ze Praha je hlavni mesto Cech a ze zna Spartu Praha. Asi si od vcera studoval vsechno o CR. Sedame s nim ke stolu a on z nejakyho duvodu zacne volat kamararovi, ze pry umi lip anglicky a ze nam bude prekladat. Nechapem ale pokazdy, kdyz si ho vezmem na ucho je na druhe strane po pozdravu hrobove ticho. Divna situace trva dalsich par minut, kdy si Miguel pujcuje telefon u vedle sedicich kamaradu a porad dokola se mu snazi volat. Pak pochopim, ze se nam asi snazi prelozit jidelak, kterej mame samozrejme davno zmaknutej. Uklidnuju ho ze to dame i bez prekladatele a stacime rec na fotbal. U jidla se potom nas snedy pritel hrozne zajima, jaky to u nas v Checa je. Jestli jako pry mame prezidenta, predsedu vlady nebo krale. S klidem mu odpovidam ze mame prezidenta, predsedu vlady a Babise. Cesko je v mnoha ohledech jiste pokrokova zeme. Miguel je nadsen. Lamanou anglictinou se snazi mluvit uplne o vsem. Po druznem rozhovoru se odebirame nakoupit sixpack Corony na zaver dne do site. Dalsi den nas ceka dlouha cesta clunem pres zaliv.
Rano jdeme k molu a u boudy s listkama chci koupit dva do Punta Patino. Nelze, nejede. Chvili rozmyslime a potom volam na infolinku do Anconu, ze zjistim co a jak. Dozvidam se, ze tam maji otevreno jenom kdyz maji naplnenou skupinu lidi a ze tam ted nikdo neni. Podstatna informace. Rozhodujem jet zpatky to Meteti a tam se bud ubytovat a podniknout treky okolo mesta, nebo postoupit az do Yavizy, coz je mesto o tritisicove populaci na konci interamericany. K postupu dal za Yavizu ale potrebujeme specialni povoleni od armadni sekce Senafront, ktera strezi celou oblast Darienu. Povoleni se vydava jen na velitelstvi v Panama city tak bychom byli v Yavize v podstate uvezneni, mozna by nas bez povoleni vojenske hlidky nepustily ani do mesta. Yavizu tedy zavrhujeme a v Meteti se ze zastavky vydavame na pochod mestem. Prekvapivym zjistenim je, ze kolem mesta vlastne nic neni. Okoli hlavni silnice je v Darienu vesmes odlesnene a tak to nakonec vzdavame a jdem chytnout autobus zpatky na zapad.
V celem Darienu mate dve moznosti. Bud umite alespon prumerne spanelsky a zkusite si sehnat lokalniho pruvodce v mistni hospode za nejakych 30$ na den a nebo se oddate do rukou jedne ze tri mistnich organizaci, ktere poradaji treky ve skupinach a vetsinou s anglicky mluvicim pruvodcem. Pocitejte s cenami od 750$ na hlavu za 4 denni srandu. Lokalniho pruvodce ma nejspis cenu shanet jedine v Yavize, coz znamena mit taky ono povoleni ke vstupu do NP Darien.
Vzdavame to ale se cti a hned v autobuse planujeme jako dalsi zastavku Santa Fe - mestecko v horach zhruba uprostred Panamy, obklopene destnymi lesy se spoustou znacenych stezek na treky a jen velmi minimalnim turistickym ruchem.
