Zdejsim cilem cislo 1 je samozrejme spatrit leoparda, ale sance jsou maly. Vyrazime na cestu a ja si chystam fotak. Za nama stavi dalsi auto s o neco movitejsimi fotografy. Pri pohledu na jejich teleskla, pripominajici hvezdarsky teleskop, si s moji univerzalni 18-270 pripadam jako pekna fotosocka. Uz se ale ritime po prasne ceste a skenujeme okoli ocima. Je tu prevazne sucha dzungle se spoustou prirodnich jezirek a nadrzi. Mijime mraky ptaku a pestrobarevny slepice. Nejpocetnejsim zdejsim tvorem je nejspis nejaky druh koloucha s bilymi teckami, co vypada jako ze starych americkych kreslenych pohadek. Leopardi tu rozhodne hlady netrpi...
Jedeme stridave velkymi pastvinami a hustym lesem. Na palouku u cesty si pobihaji dva mali vlci (asi - nenasel jsem co to prene je.. Proste nejaka psovita selma). Miji nas asi 3 auta, mame za sebou tak 15 minut jizdy. Mijime kolouchy ve krovi, kolouchy na travnatych loukach, kolouchy co se vali u cesty... Mezi tim vsim tu pobiha mraky pavu, kteri se nam na chvili snazi i zabranit v prujezdu. Pred nama vidime stat na ceste serazeny 4 auta. Asi nasli neco zajimavyho. Zastavujem za nimi - blokujou celou cestu a zbesile foti na strome neco, co z nasi pozice neni videt. Leopard.
Vyklanim se z korby jak to jde, lezu na strechu ale porad nic nevidime. Vsichni mlci a je slyset jen cvakani fotaku. Vedle nas prijizdi dalsi auto. Cas utika a my porad mezi vetvemi nemuzeme najit pruzor. Napeti sili. Skacu z korby na zem mezi auta, ale porad nic nevidim. Chystam se udelat par kroku vpred k autum se cvakajicimi fotaky. Nas tuktukar, ktery s nama mimochodem jede taky a sedi vpredu v kabine vedle ridice, me s hruzou v ocich zastavuje a neco spatnou anglictinou blaboli. Nerozumim mu, chci jen popojit na misto s vyhledem. Obrnuju se trpelivosti a sedam zpatky na korbu. Auta jsou pro leoparda jako sloni. Jsou moc velka nez aby si na ne troufli a nijak je neohrozuji, jsou na ne zvykli. Divny hlavy se cvakajicima spoustema pobavene pozorujou. Clovek na ceste mimo auto uz by pro nej precijen mohl znamenat maly slunatko k obedu.
Konecne se pred nama udelalo trochu mista a popojizdime. Bez vysledku, nevidime nic. V tom se ozve susteni mezi vetvemi a objevi se pohyb. Ostrim na znamy teckovany vzor, ktery vsichni zname z typickych diskotekovych legin vychodoevropskych zen.
Vidim jasne tlapu, jak se drzi kmene stromu. Je obrovska. Hlava kouka smerem od nas. Probehnou asi dve sekundy, pohnul se do stinu, potrebuju vetsi ISO. Stacim to zmacknout dvakrat. Buch. Spadnul na zem. Ujela mu tlapa a proste spadnul ze stromu jak maly kote. Nevidel jsem ten pad, protoze jsem mel oko v hledacku. Sakra! Dvakrat obejde strom, jakoby se nam predvadel a pomalu mizi v houstine. Stacim ho vyfotit jeste trikrat, ale mam tam jen zadek z ocasem, couhajici ze krovi. Je po predstaveni a posadky se pomalu rozjizdeji kazdy jinou cestou. Stavime u velkeho jezera, pase se tam velke stado kolouchu a nad nima hlidkuje ve vetvich orel. Hledame stado slonu a jezdime od jezera k jezeru. Nikde nic, je kolem osme hodiny rano a slunce uz pali jako cert. Pavi, varani, opice, prase! Jedno celkem velky divoky prase se rejpe v trave kousek od cesty. Spatril jsem ho ja, ani ridic ho nevidel. Fotime si prase (to na ty louce). Dve mangusty pred nama obratne mizi v housti. (ne, nejsem tak chytrej, musel jsem si to vygooglit. Je to proste neco jako velka lasice).
Na ceste se vyhriva had, netusim co to je ale ma alespon dva metry. Dalsi zhruba hodinu pojizdime po parku a hledame slony, lec bezuspesne. Jsme asi jedini na svete, co uz na Sri Lance stravili tyden a nevideli slona. I tak to byl super vylet uz jenom kvuli sceneriim. Horko za chvili zacne atakovat denni spicku a tak mizime zpet do Anuradhapury dospat deficit.
A to nejlepsi na konec - takhle jsme ho "videli" my:
A takhle google search:
