Anuradhapura

Z Kalpitiye bereme autobus na pobrezi smerem Puttalama, odkud se chystame prestoupit na dalsi, smer Anuradhapura. Spoje mezi velkymi mesty ale jezdi vetsinou jen 2x denne a nas dalsi bus jede az za 3 hodiny. Dostavame docela prijatelnou nabidku za dopravu tuktukem za 3800 LKR, coz je za 80km jizdy docela fer. Jako bonus stavime na par mistech pro foceni. Senowin hotel je taky fajn rodinna ubytovna primo ve meste a za 12$ za pokoj nema konkurenci. Odpoledne prochazime okoli smerem k prvnim chramum rozlehleho starovekeho chramoveho mesta.  Je horko jak v pekle, kolem poletuji stovky barevnych ptaku a po stromech pobihaji opice, ktere pojidaji jejich velke syte ruzove kvety. V dalce v oblacich dymu z vypalovanych ryzovych poli vystupuji spicky obrovskych  staveb zvanych Stupa. Nejvyssi zdejsi Stupa a 122m na vysku a byla v dobe sve vystavby kolem roku 300 udajne nejvetsi stavbou sveta. Ma uvnitr ukryvat jednu z puvodnich relikvii z tela Buddhy a pusobi skutecne majestatne... Muzeme si vesele zakonspirovat, proc tehdy vznikaly tak slozite stavby podobne pyramidam v egypte, ktere smeruji spici k nebi... A nebo radsi ne.

Pres tohle vsechno je tu ale naproste minimum turistu a spis se prodirate mezi davy mistnich vericich.

Kolem tech nejvetsich a nejstarsich je spousta novych mensich stup, ktere jsou opravene a natrene na bilo. K nim se prichazeji modlit davy lidi a prinaseji dary Buddhovi. Pred vchodem je vsude spousta stanku, kde muzete ony dary v podobe nejcasteji lotosovych a nejakych velkych modrych kvetu nakoupit. U stanku s vodou se s nama chce hrozne kamaradit tuktukar, kterej nas potom nakonec sveze zadarmo asi 2km k dalsi stupe a k jezeru, kam se prichazi spousta lidi pred zapadem slunce umyt ve smyslu fakt umyt, ne vykoupat... Tuktukar nam cpe svoje cislo a nabizi velkou slevu na safari v NP Wilpattu, kam se pozitri chceme taky vypravit. 

Porad se nejak peru s tim, ze za vsim vidim levarnu a chovam se ke vsem dost neduverive, protoze automaticky pocitam s tim, ze me chteji od zacatku jenom natahnout. Tady se nam ale zatim krom tuktutku na letisti nikdo nic takovyho provest nesnazi... Tuktukari rikaj realny ceny, snazej se fakt pomoct, v autobusu platime stejnou cenu bez prirazky za bily tvare - nezvyklej pocit. 

Stavujeme se na kafe v nejakym docela drahym resortu daleko od noveho mesta a sef restaurace se s nama jde hned kamaradit. Pry ve volnem case uci anglictinu nejchudsi deti v okolnich vesnicich a ceka dalsi den nejakych Cecha, kterej mu jede pomahat na par tydnu s vyukou vymenou za ubytovani u nej. Bavime se o moznosti ubytovani v nejake vesnici mimo turisticka centra a dochazime k zaveru, ze je to v tuhle chvili temer nemozne. On pry ale chysta projekt na podporu ekoturismu v takovych mistech, coz by melo trochu pomoct mistni chudine v podobe privydelku za poskytnuti pristresi v jejich chatrci pro lidi, co chtej opravdu poznat jak se tu zije. A takovych je cimdal vic. Nabizim mu tedy pomoc v podobe web stranek a nejakou tou propagaci alespon v CR. Zda se nam to jako dobra vec.

Po navratu do mesta zjistujeme bolestnou skutecnost, ze ackoliv jsou prilehle pamatky na seznamu Unesco, neni to uplne velkym turistickym centrem, navic je to "Svate mesto", takze tu opet neni jediny misto, kde byste mohl vecer posedet a popit pivo. Koncime zase ve fronte u Winee store, kde kupujem plnej batoh lahvacu a sproste s nimi plnime lednici pani domaci. Prestoze s ni vedem rozhovor do pozdnich vecernich hodin,  jediny co si bude pamatovat bude podle me to, ze tu byli dva cesi co lemtali pivo. Nase 4 piva na spani ji pripadaji hrozne vtipny a furt se nam smeje i kdykoliv pozdeji, kdyz nas vidi vecer s lahvi v ruce.

Dalsi den si pujcujeme kola, protoze je na to idealni pocasi. Davame na dobrou radu a vyrazime uz v 6  rano, aby nas slunce nespalilo za ziva. Jezdime po pamatkach od zrekonstruovanych stup, klasteru plnych mnichu az po 2000 let stare rozvaliny, ktere pohltila dzungle. Prodejcu cetek je kolem minimalne ale o to jsou otravnejsi. Pred vchodem si musime koupit satky pres nohy, protoze Marovy kalhoty se pritomnym hlidacum nezdaji jako dostatecne pod kolena. Dostavame ale podle myho nejaky damsky nebo detsky verze, protoze se nam vsichni vysmivaj a ukazujou si na nas prstem. A nebo proste jenom vypadame jako kreteni.

K videni je tu i 2000 let stary strom, ktery byl temer po celou dobu nepretrzite strezen a je jednim s nejposvatnejsich mist pro zdejsi buddhisty.
Vic reknou fotky, protoze bych se pri popisovani mohl moc rozbasnit.