Potrebujeme se dostat do mesta Kalpityia na severozapadnim poloostrove, kde mame na prvni 2 noci rezervaci v chatkach u plaze za krasnych 20$ za pokoj. Booking tu docela frci a rezervace fungujou bez problemu. Hacek je v tom, ze jsou 4 rano a my netusime jak se tam dostat. Nakonec si vsimame stanku s informacema, kde dostavame nasledujici uzitecny a presny instrukce, ktery jsem sem chtel doplnit, ale nekde jsem vytratil onen cenny car papiru.
Pred letistem hledame tuktuky ale je tu jen mumraj taxiku takze vyrazime tmou az na hlavni silnici mimo areal, kde k nelibosti tuktukare projevujeme znalost mistnich cen, ktere u tuktuku odpovidaji zhruba 100,- LKR/1km. Vyrazime cca 2km na nejblizsi zastavku autubusu smer Puttalama. Je tam tma a kolem nic nez 2 solventni indiani s kufrikem a jedna pochybna osoba ve spinavych otrhanych satech. Jsme prilis unaveni. Tentokrat jsem se v letadle nevyspal na vic nez pul hodiny v kuse a citim, ze mozkova aktivita upada na zlomek svoji puvodni (neobycejne vysoke).
Slivovice nas stavi do late a kdyz vidime prijizdet autobus, jehoz nahanec tvrdi ze "Kalpityia yes", nevahame a nastupujem. Prvni faux pas pachame uz pri nakladani krosen, se kteryma se do absolutne precpanyho autobusu nevejdeme a pred jejich ulozenim do perfektne zasvinenyho zavazadlovyho prostoru se snazime vyndat z nich k sobe tasku s dodklady a cennostma. Zdrzujeme tim zbesilou jizdou na celych 30 vterin, coz je pro zavodniho ridice vecnost, vezmete-li v uvahu ze autobus pro bezne cestujici do 70 let na zastavkach nestavi. Pouze zpomaluje.
Pokazde, kdyz si pomyslim ze me na asijskych silnicich nemuze nic prekvapit, prijde rychle vystrizliveni. A nebo predchozi nehezke zazitky rychle vytesnuju z pameti..pripadne na cestach moc piju. Kdo vi. Kazdopadne 3h cesta nas obohatila o par novych sedivych vlasu a spanek byl vyloucen. Vystupujeme na krizovatce par km pred Puttalamou a cekame na dalsi autobus, ktery miri do Kalpityia. Dalsi hodina a pul na sever poloostrova a vystupujeme na rusne hlavni ulici. Podle nasich mereni nam zbyva poslednich 2km cesty, na ktere rezignovane berem tuktuk. Skupina bambusovych chatek, pysnici se titulem Resort Sha Beach, nas vita opustene. Po chvili se odnekud vynori tak patnactiletej kluk a uz nam sefuje pokoj. Je 8 rano, takze si rovnou davame snidani. Pribihaji dalsi 4 patnactilety kluci, z nichz jeden je kuchar a sef v jednom a ostani jeho poskoci. A sefujou celej poloprazdnej "resort". Sef ma teda vymazlenej tuktuk s obrovskou bastubou misto kufru a vsema nalepkama na svete na karoserii. Palubni deska je vkusne potazena dlouhym ruzovym chlupem...
Letmy odpoledni pruzkum okoli odhaluje, co uz napovedela jizda tuktukem. Neni tu nic. Vubec nic. Kolem jsou celkem chude vesnice, kde se vetsina lidi zivi rybolovem, nebo sberem kokosu. Vetsina lidi z okolnich vesnic jsou katolici, naproti tomu par km vzdalena Kalpitiya je prevazne muslimska ..
Nase zoufalost narusta s vedomim, ze tu neni zvykem chodit vecer do hospody, tudiz tu zadne hospody nejsou. Vsichni (vcetne muslimu) si hrajou na abstinenty, aby si pak sli odpoledne vystat frontu pred statem kontrolovanou sit prodejen s alkoholem, (kterym tady rikaji Winee stores) a s pocitem anonymity se doma zliskali. Vlada ma udajne v planu zastavet zdejsi pobrezi luxusnimi resorty se zabavnim parkem, ktere by mely ubytovat az 10k lidi. Doufejme, ze k tomu nedojde - znamenalo by to nejspis konec zdejsiho morskeho parku. Zatim tu tedy vladne ospala atmosfera a par rozestavenych malych plazovych guesthousu kolem ji nijak nenarusuje. Zvedavost mistnich deti doklada, ze sem zatim prilis bilejch nejezdi.
Jedina pro nas dulezita vec - dive shop "Ocean Lanka" divers je hned naproti nasemu guesthousu u plaze a je jediny siroko daleko, coz jsme pri hledani na bookingu taky nevedeli. Mame jako vzdy kliku.
Nas cil tady je Bar Reef a prilehly marine park plny delfinu s velkou sanci spatrit i velryby. Tady bych chtel jen poznamenat, ze verlyba nic neznamena a nerika se to. Konec vzdelavaci vsuvky.
Mistni divemaster ma za sebou pry kolem 5000 ponoru, teda alespon tech s pristrojem. Kolik jich udelal predtim, kdyz se 10 let potapel za rybolovem jen s bombou bez BCD a jakyhokoliv vybaveni, to netusi. Ja ale tusim, ze dekompresni tabulky ani hodinky urcite nemel..
Hned druhy den jdeme na ponor a pridavaji se k nam duchodci z UK, co si takhle na stary kolena jezdi po svete a potapej se. Hezka predstava stari... Duchodkyne ma ruzovej preliv pres sedivy sestrih, coz ji radi mezi rebelujici geronty. Nepreju si vedet, co provadela v 60. letech, dle vzhledu a temperamentu ji urcite znalo cely Glastonbury. Ale k veci, Bar reef lezi vicemene kolem 5m pod hladinou, takze se tam pry ani moc nepotapi. Jedeme tedy 8km severne na Anchor reef, coz je spis podvodni skala, u ktere lezi giganticka kotva ze stare Holandske kolonialni lodi. Utes neni tolik barevny a bohaty na koraly, zato je tam uctyhodne mnozstvi malych barevnych koralovych rybek, mureny, obrovsti napoleoni, ryby s jednim rohem - nazev jsem zapomel, stone fish, barakudy, hejna sardinek a nejake ty zelvy. Vic nez samotne ponory nas ale uchvati hejno delfinu, na ktere narazime cestou. Cita alespon stovku kusu a je to paradni podivana. Bohuzel, podvodni zabery zatim nemam - sakne mi do obalu na gopro a budu to muset nejak vyresit, protoze nasledujici den jsme pri potapeni objevili obrovskeho rejnoka a docela velkou chobotnici, co krasne menila barvy a obrazky nemam zadny :(
Ale jak mi rikal jeden potapec na Filipinach - az si pro me prijde zubata a potahne me do pekla, vybavim si na posledni ceste ten okamzik z dnesniho ponoru. A budu spokojenej...
