Na Ninh Binh jsme prisli vlastne trochu nahodou, kdyz jsme se bavili v Can Tho s osadkou ubytovani Nguyen Shack. Nebyl jsem si jistej, jestli Sapa je v tuhle rocni dobu spravna volba, navic je to turisticky nejexponovanejsi Vietnamska oblast. Majitelka Theu nam proto naprosto nezistne poradila, ze v Ninh Binh maji druhe ubytovani ve stejnem stylu - bambusovy chatky dal od lidi, ruchu a v nadherne prirodni lokalite. Moc dlouho jsme nevahali.
Kdyz jsme v dopolednim oparu po 12 hodinach jizdy z Hue vystoupili z nocniho vlaku ve meste Ninh Binh, hned naproti nadrazi jsme pujcili motorku, naskladali se na ni i s krosnama a jeli do asi 10km vzdaleneho Tam Coc. V samotnem NinhBinh nema cenu setrvavat - je to prasny, rusny a osklivy mesto lezici primo na severojizni pobrezni magistrale 1A.
Prvni noc jsme meli pres booking v hotelu Duc Tuan, protoze Nguyen byl v tu dobu plnej. Nakonec taky dobra volba za 15$ se snidani. Kolem Tam Coc jsou chramy, pagody a krasna vyhlidka, ke ktere snadno vystoupate po 450 schodech na jeden z vapencovych vrcholku. A kdyz jses bilej, zaplatis za to vstupny 100k VND. Videli jsme za ten den temer vsechno, co nejblizsi okoli nabizi. Nejuchvatnejsi je ale jentak projizdet a kochat se pohledem kolem. Pod kopci jsou zaplavene baziny, ryzova pole a pasouci se dobytek.
Za videni rozhodne stoji taky chram Bich Dong, kde se rozhodne nenechte obrat dedkem na parkovisti, co to zkousi jiz na kulatych 50k VND za motorku. Kdyz se odebiram k odjezdu na protest, skrta castku na parkovacim listku a pise tam 20 000 VND. Podavam mu s ledovym klidem 10 a obchod je bez mrknuti oka uzavren. Asi 5 minutovy vystup od spodni casti maleho chramoveho komplexu vas zavede ke vetsi svatyni, vestavene pod vysokym skalnim previsem.Vyhledy odtud na okolni skalni mesto jsou podobne dechberouci. Pokud chcete nahlidnout dovnitr, dlouhy kalhoty a triko s kratkymi rukavy jsou nutnost.
Cestou z chramu registruju na protijedouci motorce povedomy oblicej. Povedomy vietnamsky oblicej. Otacim to a dohanim je jak u cesty zkoumaj neco u silnice a dloubou se v zemi. Poznavam Theu, spolu majitelku Nguyen Shack, ktera nas hostila v Can Tho a nejpis prijela se svym kanadskym manzelem na inspekci jejich severniho hoteloveho kseftu. Divi se, ze jsme ji poznali, protoze vi, ze Vietnamci jsou pro nas jeden jako druhy. Jenze 170cm vysoka Vietnamka se uz jentak v davu neztrati..
V den, kdy se mame rano presunout do Nguyen Shack do krasne zatoky, obklopene vysokymi skalami, se ale pres noc prudce ochlazuje z velmi velmi vlhkych a horkych 33 stupnu na pomerne suchych, studenych 20 se silnym studenym vetrem. Uz cestou do Nguyen, ktere je trochu bokem od mesta, se s krosnama na motorkach ve vetru vlnime jako hadr na holi. Po prijezdu do zatoky jsme opet ohromeni prostredim. Okolo rady chatek, stojicich na kulech v zatoce a propojenych drevenou lavkou nad bazinou se tyci strme vysoke skaly. Byla to dobra volba.
Zvazujeme, jestli cestu do Cuc Phuong podniknout, nebo ne. Moc teplyho obleceni nemame a vitr je pri jizde neprijemne studenej. Nakonec skladame krosny na pokoj a jeste dopoledne vyrazime na cca 50km cestu do narodniho parku.
NP Cuc Phuong
Narodni park Cuc Phuong je nejstarsim narodnim parkem, vyhlasenym uz za Vietnamsko-Americke valky v roce 1962 samotnym vudcem. Ho Chi Minh tehdy vyslovil slavnou vetu "Lesy jsou zlato". Dodnes ji vietnamci cituji na propagacnich billboardech a urcite i na krabicich od mlika. Na dalsi generace tento nebojacny projev bohuzel velky vliv nemel... Kdysi tu zili i tygri, medvedi a krokodyli. Lidska cinnost ale jejich kdysi pocetnou populaci zaokrouhlila na nulu. Na vine je jednak cinska "medicina" a nemene taky Vietnamska zaliba v konzumaci co nejexotictejsich veci. Uprostred parku, zhruba 20km od vstupu se nachazi pomerne zpustosena centralni stanice, ktera je vychozim bodem pro vetsinu stezek. Je od vstupni brany pristupna po panelove silnci udolim mezi dvema hrebeny a cesta na motorce zabere zhruba pul hodiny. Na jejim miste kdysi stala puvodni vesnice domorodych obyvatel dzungle. Ta byla vladou presunuta na okraj parku ve prospech dnes chatrajici a liduprazdne osady betonovych budov. Jaky mely budovy puvodne smysl nemame tuseni. Pres to vsechno tu pry ale zijou stovky druhu puvodnich divokych zvirat, ktera ale diky pomerne velike rozloze parku neni vubec snadne spatrit. Zvlast pres den. Pokud z toho chcete mit neco vic nez my, doporucuju se ubytovat nejlepe nekde v okoli (kde ale nicmoc neni), nebo primo v parku (coz je mi proti srsti ale je to vzhledem o okolnim moznostem nejschudnejsi moznost) a vyrazit s pruvodcem za soumraku / pred usvitem.
Az na pocasi, ktere jsme chytli, je cesta do parku skvela vyhlidkova jizda. Pastva pro oci temer celou dobu. Misty dvouproude silnice duchu mate temer jen pro sebe a jak se blizite k horam, vesnice jsou znatelne cimdal chudsi. Kdo by patral ve slepe mape jako ja, vjezd do parku se nachazi na jeho jihovychodnim vybezku u vesnice Doi Vau. Na doporuceni volime prijezd z jizni strany a cestu pres Truong Yen a Pho Ria. Pocitejte urcite s hodinou +, protoze na spouste mist se moc kudla jet neda jednak z duvodu vecne se pasouciho dobytka ci slepic podel silnice nebo primo sluniciho se uprostred silnice a jednak z duvodu obcasneho horsiho stavu vozovky. Navic maximalni povolena rychlost pro jakykoliv motocykl ve Vietnamu je 40km/h a vetsinou nikdo nejede vic, nez 50. Coz taky zmanema ze ani ostatni ucastnici provozu moc neocekavaji, ze vy pojedete vic nez 50 a podle toho maj nastaveny chovani a odhad.
U vstupu do parku platime vstup 40k VND na osobu a jedem dal udolim do jeho nitra. Po 20 km cesta konci u podivne polo puste centralni stanice. Vymrzli a hladovi z cesty si davame teplej caj a neco k jidlu v pochybny jidelne a pozorujeme jeste pochybnejsi dvoupatrovou bytovku s deseti pokoji k ubytovani turistu. Vzhledem k tomu, ze nas tlaci cas a chceme stihnout cestu zpatky nejlepe jeste za svetla a taky protoze mame myslenky na teplou sprchu (ano, ve Vietnamu je temer na vsech pokojich k dispozici sprcha s teplou vodou), volime kratky 7km okruh pres severni hreben. Tenhle mini trek vede kolem 1000let stareho stromu a je urcite nejnavstevovanejsi ze vsech. Cesta je misty zpevnena a stoupani jde po kamennych schodech. Kdybyste z cesty nahodou sesli, staci sledovat stopu vrstvy odpadku, kterymi je cesta celkem hojne lemovana a spolehlive vas navedou zpet na spravny smer.
Pamatny strom k nasemu prekvapeni neni (temer) vubec pokryt vyrytymi jmeny a akronymy po celem svem temer 20m obvodu. Stari 1000 let se mu i verit da, i jako laik ale muzete s daleko vetsi presnosti urcit, kolik casu mu jeste zbyva. Kurovec je svina, davam mu 10 let max. Je uz castecne v rozkladu.. Po navratu na parkoviste prilis neotalime, ja se vyzbrojuju plastenkou proti zakernemu ledovemu vetru a vyrazime na cestu zpet.
Na to, ze jedete z jednoho z nejvetsich a nejstarsich narodnich parku neni kolem nic. A to vcetne cerpacich stanic, coz mi dost hazi vidle do navratoveho planu k nasi babusove chatce. Trochu pochybuju uz o zpatecni ceste z centralni stanice k hranici parku, ale nakonec to davame i bez jizdy na vypary a kousek za vstupni branou u prvniho domku tankuju sudovy benzin z rucni pumpy.
Vesnice kolem parku jsou chude, prasne a farmari tu nemaji ani ty nejmensi zemedelske stroje. Univerzalni traktor a dopravni prostredek je tady vodni buvol a jejich tezky a jednoduchy zivot vypada na pohled romanticky. Nejpis diky slavnemu projektu "michacka do kazde vesnice" maji ale i ti nejotrhanejsi celkem honosne betonove domy a bambusove chatrce tu na rozdil od daleko vyspelejsiho Thajska temer nevidite..
Michackovou statni podporu jsem zaregistroval uz na Con Dao, kde spousta lidi zurive stavela a michacky jentak postavaly u silnice. Vsechny naprosto stejneho typu (michacka na beton, vzor 75).
Vietnamsky rezim tak podporuje srdce delnika v kazdem soudruhovi a Vietnamci stavi jako o zivot. Mam cele album michacek! Namatkou:
V jedne vesnici nas zastavuje hloucek spinavych deti, hrajici si na prasne ceste a pokrikuji na nas "Hello" a s natazenou dlani dodavaji "money". Kdyz by mi nabidnul jakoukoliv blbost co sam vyrezal nebo upatlal z hliny, rad mu za to cokoliv dam. Kazdy, kdo jim ale takhle z "litosti" neco nasype do dlane jen podporuje jejich predstavu o tom, ze kazdej bilej jim musi jentak platit za jejich chudobu. A to se ani tady uplne spatne nemaji - maji kolem urodnou zemi a spoustu jidla, elektrinu a vodu temer v kazde vesnici, temer kazdej tu ma telefon a 3g pokryti. Jen je stoji daleko vic namahy si to jidlo obstarat. Na moje pokusy o komunikaci deti nereaguji - ani nemuzou. Hello a money jsou jediny dve slova, co znaji. Opakujou to porad dokola jako v tranzu a tak se loucim a pokracujeme dal. Uz se zacina pomalu stmivat, za pul hodiny bude uplna tma a my mame jeste pres pul cesty pred sebou. Projizdime vesnicemi kolem Pho Ria a pozorujem v nekterych totalni mrtvo a v nekterych cily ruch. Maly trh primo u odbocky ve Pho Ria prijemne smrdi a vystavene ovoce zari barvami. O kus dal pred nejakym stankem na chodniku stahujou z kuze psa a 50m vedle se lidi cpou nudlema.
Dopoledne cestou tam jsme se smali nad billboardem nad silnici, ktery zobrazuje policistu davajiciho dychnou ridicovi alkotesterem. Jednak jsem pochyboval, ze tu nejake testery maji a jednak jsem si byl letmym pozorovanim jistej, ze by museli dat flastr tak dvoum tretinam ridicum vcetne me.
Do tmy prede mnou se najednou rozvsitila cervena placacka a navadi me ke krajnici. Dechova kontrola! A primo pod tim billboardem! Nastesti jsem pred tak dlouhou cestou nepozil a policajt nas stejne po blizsim rozpoznani pousti dal. Jednak neumi anglicky a jednak i podle toho, co jsem slysel a cetl, nemaji zajem turistum nijak komplikovat zivot. Ale stejne, pozor na dychaci billboardy!
Nase utulne a rustikalni ubytovani v chatce s otevrenou strechou a stenami z bambusu jsme velice ocenili presne v ten den, kdy se tak prudce ochladilo. Klepali jsme trochu kosu celou noc az do rana, kdy jsme nasli na zemi pod krosnama teplejsi deku. Dalsi den bylo o neco lepe a tak jsme vyrazili omrknout snad nejvetsi Vietnamsky Buddhisticky chramovy komplex.
Chua Bai Dinh
Obrovsky komplex buddhistickych chramu a nejvyssi pagody ve Vietnamu byl postaven v letech 2003-2010 a lezi cca 20 km od Tam Coc. V nekterych mistech ale stavebni prace probihaji stale i v roce 2015. Na silnici Trang An se kousek za slavnym "dychacim" billboardem dostanede blize k rece. Hned za mostem je po prave strane improvizovany dok, kde delnici doslova na zemi a hlyma rukama svarujou uctyhodne velike ocelove lode. po leve strane budete mit vyhled na jezero a vysokou pagodu na kopci. Ta uz patri komplexu. Nejezdete ale doleva smerem k pagode. Jedte dal rovne podel reky cca 2 km, dokud proti vam nebudou asi 10m betonove zdobene sloupy. Pred nimi zahnete doleva na dvouproudou silnici, smerem k hlavnimu vchodu do komplexu. Jedte stale rovne pres celou vesnici a za vesnici stale rovne az na parkoviste.
Nejvetsi dobrodruzstvi je totiz najit, kudy se sakra leze dovnitr! Cely komplex je lemovany vysokou zdi a pred spodni vstupni budovou do zastresenych obvodovych schodist kolem chramoych budov stoji velika majestatni brana s nejmene 5m vysokymi vraty. Zavrenymi. Po chvilce krouzeni po okoli jsme na to prisli. Musite objet cely komplex - stale rovne pres celou vesnici - viz vyse. Za vesnici stale rovne a ze "zadni" strany celeho arealu je giganticke parkoviste, asi 2x vetsi nez pred Sazka arenou. Tam nechate motorku za nejakych 5k VND na parkovisti a dovnitr k hlavnimu vstupu musite pochodovat zadnim vchodem pesky "zahradou" (nebo spis duvoce rostoucim bambusem), ktery komplex obklopuje. Coz je asi 3km jedna cesta. Nebo si koupite za 60k VND/jedna cesta jizdenku na takovej vetsi golfovej vozik, kterej vas odveze zpatky primo na druhou stranu k te zavrene vstupni brane. Ovsem tentokrat z te spravne strany. Urcite to stoji za videni, hlavne gigantike sochy buddhy v kazde ze 3 chramovych budov. V te nejvyse polozene nejvetsi budove jsou sochy nejvetsi a vsechno je klasicky kycovite barevne podsvicene a nablyskane. Kolem stojici skalni steny dodavaji 3 stupnove strese nejvyssiho chramu impozantni pozadi a clovek ma z nekterych mist pocity, jako by vyhlizel na strechy nekde v tibetskych horach. Castecne :)
Foto chran
Zvenci to z dronu vypada zhruba takhle:
Vsude hrajou z amplionu mantry ve vietnamstine a ma to fakt atmosferu i pro nas, neverici psy.
Predpoved pocasi pro dalsi dny neni moc prizvniva a pro vetsinu uzemi severu i destiva. Teda nejen predpoved ale hlavne radarove snimky a predpoved pohybu oblacnosti vypada zlovestne. Zbyvajicich pet dni se proto rozhodujeme stravit na jihu a pres Hanoi uletet na celkem chraneny ostrov Phu Quoc.
