Nasim cilem je ale krasne zachovale kolonialni mesto Hoi An, nejakych 30km jizne od Da Nang. Z letiste se tam muzete dostat nejjednoduseji a asi i nejlevneji taxikem za nejakych 300k VND za jizdu. Hoi An je takova rarita mezi asijskymi mesty. Povazte - nejsou tu odpadky, ve zdejsich pomerech se da rict ze skoro kristalove cisto. Kolonialni budovy v centru mesta jsou bud nadprumerne zachovale, nebo opravene. Nabrezni promenada je ozdobena sviticima cinskyma priserkama, ulice nasvecuji barevne papirove kulate lampy a vsechno to ma takovou zvlastni atmosferu.
Prochazku vecernimi ulicemi a nocnim trhem doporucuju - pri nakupovani ale smlouvejte velmi tvrde. Neni vyjimkou ze stankari zacinaji na desetinasobku ceny a do posledni chvile maji bud kamennou tvar, nebo se tvari jako ze okradate celou jeho hladovou rodinu. Tricko v obchode se da sehnat kolem 120k VND, Vcelku levne tu vyjde oblibeny suvenyr tygri mast - 25k VND. Daji se tu sehnat ruzne rucne patlane hlinene sosky (kolem 20k VND) z nedaleke hrncirske vesnice, kttera mimochodem stoji taky za navstevu. Co se tyce krejcovskeho prumyslu, neni tu moc obchodu / stanku / hotelu / restauraci, kde by vam nenabidli usiti satu na miru. Sijou tu vsude a vsichni.
My jsme vyuzili sluzeb hned v nasem hotelu (Harmony Homestay - doporucuju..) a protoze jedny plesovy saty jsou malo a na plesy chodime fakt skoro denne, nechali jsme si usit hned dvoje. Tedy Evik si nechal, ja to skromne ozelel..
Pres den je v rozumne dojezdove vzdalenosti China beach - vcelku uchazejici plaz, koncem rijna s celkem slusnyma vlnama. Pisecny oblouk se tahne az k Da Nang, takze o misto tu bojovat nemusite.. Pri parkovani u plaze vas bude spousta vychcanejch podnikatelu nasilim nahanet na "svuj" parkovaci placek, kde vas skasnou za stani motorky tolik, kolik si zrovna nechate libit. Ja uz jsem po par dnech na tenhle druh podnikani ve Vietnamu celkem alergickej, takze jakmile na nas nekdo mava nebo hvizda na pistalku, s naprostym nezajmem projizdim okolo, pripadne prcham.
Kolem plaze a okolo mesta obecne jsou desitky, mozna i stovky ruin rozestavenych gigantickych hotelovych komplexu, jako vsude ve Vietnamu i tady narazite na 500m zarostle ctyrproude silnice, vedouci odnikud nikam. Tolik turistu, kolik by pojaly vsechny potencialne dostavene i existujici hotely kolem HoiAn, do Vietnamu za celou jeho historii snad jeste ani neprijelo. Socialismus v praxi. Mistni planovaci by si urcite zaslouzili nejake oceneni/vyznamenani/pohar veproveho bucku od Milose Zemana. Ani bych se nedivil, kdyby vsechny zdejsi developerske plany prekazila Prazska kavarna. Maji prej prsty ve vsem jsem slysel.
Asi 3km zapadne od Hoi An po silnici DT.608 dojedete do one hrncirske vesnice, kde si obcas daji pauzu od paleni cihel a vyrobi nejakou tu vazu, sosku nebo jiny umelecky predmet. Projdete se po "nabrezi" - primo podel reky, kudy vede uzky betonovy chodnik a vesnice tu trochu oziva.
Nas dalsi plan byl domluvit se s asi jedinou zdejsi pokrocilejsi moto pujcovnou - Hoi An Easy riders. Pujcit motorku na den neni nikde problem, ac je to vlastne oficialne bez vietnamskeho prukazu ilegalni. Pujcit motorku a vratit ji jinde - to uz problem je. Chteli jsme projet kus stare Hoch Chi Minhovy silnice, ktera vede v horach podel hranic s Laosem a pouzivala se uz za valky jako zasobovaci cesta. Usek Od Hoi An do Hue by meril nejakych 230km a zabralo by nam to priblizne 2 dny cesty. Uz uz to vypadalo, ze dohoda speje ke zdarnemu konci a ze by nam do Hue odvezli i batohy. Nakonec si to z nejakyho duvodu rozmysleli s tim, ze na dva dny by s nama musel jet pruvodce, coz nechci a loucime se.
Do Hue se vypravujeme druhy den rano autobusem, ktery nam objednaly proradne svadleny z hotelu. Pry ze nice bus a wifi a klima - nejak nelpim na tom, abych jel v buse s klimatizaci a wifi. Kdyz nas pred hotelem ale vyzvedne rozvrzany maly isuzu, zacinam pochybovat. Pry ze nas jen priblizi na nadrazi. OK, po chvili vystupujeme nekde uprostred ulice a hrne nas do neceho, co vypada i vydava zvuky jako starej Ikarus a sotva to drzi pohromade. Nechci vedet, kolik za to oproti nam plati mistni. Teda chci ale je moc vedro a jsem linej se jich zeptat svoji plynulou Vietnamstinou. Cesta do Hue trva neco pres 4 hodiny a i pres to, ze za Da Nangem nevede starym a podle mapy moc peknym horskym prusmykem ale zkracuje to tunelem, je i vcelku vyhlidkova.
Hue
Z autobusu vystupujeme dve hodiny pred setmenim a tentokrat jsem se vykaslal na booking s tim, ze po dlouhe dobe zkusim nejakej osvedcenej hotel z Lonely Planet (Hue Nino hostel). Po cca 40 minutach bloudeni mestem jsme ho nasli a kupodivu meli i volno, takze parada, bydlime. Hue jako takove vas prilis neuchvati. Typicke Vietnamske rusne a neuveritelne hlucne mesto. Jedinou jeho atrakci je kralovsky palac, na ktery se chystame dalsi den. Pri hledani baru jsme vecer nahodou narazili na vybornou indickou restauraci Ganesh. Ceny ok a jidlo paradni. Volitelny stupen palivosti jsem zrovna v Indicky restauraci docela uvital. Na dukaz kvality sefkuchare jsme pak tesne pred odchodem byli svedky navalu jedne mensi Indicke rodinky (cca 60 lidi), ktera si sem prisla pochutnat. Kuchyni to tak vytizilo, ze zacla vyhazovat jistice v cele restauraci kazdou minutu - dle podivnych zvuku odtamtud vychazejicich nejspise mixerem. Coz trochu potrapilo obsluhu, ktera nam nebyla schopna vyjet listek z kasy. Nakonec poslouzila stara dobra tuzka, papir a hlava (takovy to kulaty na krku).
Druhy den si rano pujcujem motorku v imaginarni pujcovne, do ktere nas posilaji z recepce a ktera proste v te ulici neexistuje (nastesti je jich par o neco dal). V okoli mesta je jedna mala pagoda s Buddhistickym klasterem a dve kralovske hrobky. Pagoda ujde, pozor zase dole na parkovisti na nahanece a vybirace parkovneho. My zaparkovali daleho od nich, kde nas zase pro zmenu odchytila stankarka, coz se hodilo protoze bylo celkem pekelny vedro a ja mel chut na jedno vychlazeny Saigon beer. mezitim si nechame od babky vnutit igelitku picovin a zejmena prevodni kurz 120k VND / 5$.
Jihozapadne od mesta se nachazi vcelku veliky cca 100let stary komplex vyletniho sidla a zaroven hrobky panovnika Tu Duc. V soucasnosti (2015) se cely rekonstruuje a prilis toho tam k videni neni. Nedoporucuju.
Pokud odtud pojedete podel reky dal na jih, uvidite spoustu mensich hrobek ci mensich obezdenych oltaru a po nekolika km dorazite k "dalnici" 1A, po ktere se vydate asi tak 100m smer Sagion a ihned zase sjedete na druhou stranu. Za sjezdem doleva do vesnice a prvni odbocka doprava vede nahoru k velke alepon 25m vysoke bile sose Buddhy na kopci. Zpet od sochy ve vesnici se date vpravo a po 300m podjedete dalnici. Nebude to trvat dlouho a po leve strane uvidite v dali v kopci obrovsky kamenny chram, vytesany do svahu a svirajici okolni dzungli. Ten uz rozhodne stoji za vstup a za videni. My, zklamani predchozimi neuspechy, se jen zastavujeme to odfotit zvenku s tim, ze budeme hned zase pokracovat. Aktivne vybiham nahoru podel zdi komplexu, ze odfotim pres zidku horni nejhezci chram a zase pujdu. V pulce kopce potkavam vietnamku, co taha kamsi nahoru skladaci stoly. Bereme za rameno a nabada at ji s tim pomuzu. Coby ne, jsem gentleman ze stary skoly takze beru stoly po sesti a drapu se do kopce. Babka za mnou spokojene cupita a u zahadnych cervenych vrat mi posunkem naznacuje, kam to mam slozit. Potom otevre vrata, nakoukne dovnitr a zpet, spiklenecky se usklibne a strci me vratama do arealu chramu. Sen kazdeho cecha - jit nekam kde ostatni plati. A neplatit.
Musim rict, ze kdybych vnitrek nevidel, byl bych dost nastvanej ze jsem hazel flintu do zita. Tahle hrobka je uplne jina liga - zvenku oprsela a zdobena, uvnitr vypada jako interier prazskeho Cafe imperial. Jen daleko vic honosnejsi. Kralova hrobka, ukryvajici ostatky jednoho z poslednich Vietnamskych panovniku, se trpyti zlatem a cinskym zdobenim a ornamenty.
Posledni atrakci - Kralovsky palac primo v Hue nam zaviraji pred nosem a tak obdivujeme jen gigantickou cihlovou mohylu na starych mestskych hradbach, na ktere se tyci jeste gigantictejsi ruda vlajka. Jeste ten vecer odjizdime nocnim vlakem do Ninh Binh cca 100km pod Hanojem. Odjizdime v pul desate vecer a po drncave polo spaci ceste v kupe pripominajicim ty klasicke vagony ceskych drah, vystupujeme v 10 rano v Ninh Binh.
