Cca 5km nad Kuchchaveli je skalnaty mys s malou stupou a vojenskou zakladnou na vrcholku. Na pritomnych 2 marinacich je videt, ze od posledni pohotovosti, co neni cviceni, uz uplynulo peknych par let. Kolem stupy jsou natazene snury na pradlo, na nich se susi barevny trika a trenyrky vedle zelenych uniforem. Jak nas vidi, jeden z nich nenapadne nakraci do pozorovaci veze a dela, jako kdyby se odtamtud od rana nezvedl. Druhy nam tam v trenyrkach ukazuje vyhled z druhe strany utesu a stozar s radarem, ktery tam oba strezi. Plaze v dohledu na obou stranach vypadaji dosud opustene, nezastavene a romanticky.
Cim vic se blizite k Pulmodai, suchou bus zacinaji stridat baziny s mangrovy kolem protekajicich rek. Kolem nich se pohybuje celkem velke mnozstvi vodnich ptaku vcetne obrovskych pelikanu.
Zastavujeme u silnice a jdeme se podivat na plaz, kde se pred nami objevuje mala rybarska vesnice, postavena z listi a bambusu primo 10m od vody na bilem pisku. Kolem panuje ruch, rybari opravuji lode a pletou site. Pred vesnici se k nam sbiha hloucek pokrikujicich deti a jeden rybar, kterej na nas mluvi sinhalsky. Nebo tamilsky, tady jsem si nebyl uplne jistej v kramflecich. Nicmene tam tak chvili plynule sinhalsky povidame, pricemz se pokousim ziskat verbalni povoleni ke vstupu na jejich plaz. To se po chvili dari a podavame si ruce na znameni dohody. A nebo mi prave prodal svoje 3 dcery, nejsem si opet moc jistej. V dalsim postupu na plaz nam ale zda se nikdo nebrani a tak se tam za doprovodu pokrikujicich deti suneme. Delame detem par fotek na kontrolu jejich chrupu a jsou z toho nadsene. Komunikace samozrejme trochu vazne, takze kdyz se par minut bavime s chlapkem, co seka nejaky divny orechovy ovoce a bali to do tabakovyho listu, zjistujeme jenom ze je to nejspis na zvejkani.
Pomalu se tedy zase vzdalujeme, abychom o par km dal zopakovali podobnou scenu ve slepy ulicce u zatoky, kam jsme dojeli pofotit krajinu a otacime se, protoze cesta konci.
Zastavujeme u silnice a jdeme se podivat na plaz, kde se pred nami objevuje mala rybarska vesnice, postavena z listi a bambusu primo 10m od vody na bilem pisku. Kolem panuje ruch, rybari opravuji lode a pletou site. Pred vesnici se k nam sbiha hloucek pokrikujicich deti a jeden rybar, kterej na nas mluvi sinhalsky. Nebo tamilsky, tady jsem si nebyl uplne jistej v kramflecich. Nicmene tam tak chvili plynule sinhalsky povidame, pricemz se pokousim ziskat verbalni povoleni ke vstupu na jejich plaz. To se po chvili dari a podavame si ruce na znameni dohody. A nebo mi prave prodal svoje 3 dcery, nejsem si opet moc jistej. V dalsim postupu na plaz nam ale zda se nikdo nebrani a tak se tam za doprovodu pokrikujicich deti suneme. Delame detem par fotek na kontrolu jejich chrupu a jsou z toho nadsene. Komunikace samozrejme trochu vazne, takze kdyz se par minut bavime s chlapkem, co seka nejaky divny orechovy ovoce a bali to do tabakovyho listu, zjistujeme jenom ze je to nejspis na zvejkani.
Pomalu se tedy zase vzdalujeme, abychom o par km dal zopakovali podobnou scenu ve slepy ulicce u zatoky, kam jsme dojeli pofotit krajinu a otacime se, protoze cesta konci.
Z niceho nic se z okolnich krovisek vynori bicykl a na nem dve deti. Chvili zakrouzi kolem, zachechtaji se a zas odjedou. Po par minutach pribiha cely hloucek detskeho osazenstva mistni vesnice, ktery se chce podivat na dve bloudici bile tlamy.
 |
| It's a chopper, babe! |
Kousek pred Pulmodai vas za mostem ceka armadni checkpoint, pripominajici nedavny valecny konflikt. Vojaci skutecne stale nahodne stavi a kontroluji projizdejici auta. Nas nechavaji bez povsimnuti a tak uhanime smerem k vesnici. Mame na sobe jen triko s kratkymi rukavy a odpoledni vyhen pred malou chvili dosahla sveho maxima. Opalovaci krem s sebou nemame. Mam pocit ze az prijedu, budu se moct rovnou svliknout z kuze, nebo ze me spis opada sama nasledkem popalenin tretiho stupne. Hned po prijezdu do vesnice stavime a jdeme se schovat do mistni jidelny, kde do sebe klopime 3 deci sladky limonady na doplneni cukru a litr vody na ex. Taky tam delaji docela dost dobry masovy tasticky, takze je povinnost to ochutnat protoze jsme to tu zatim jinde nevideli. Na zaver je po nas hlasite zadano upocene selfie s mladym prodavacem a hura zpatky do sedla.
Cestou zpet se malem opakuje situace z dopoledne, ale nastesti zrovna mijime jedinou benzinku v okoli desitek km a tak na vypary dojizdime ke stojanu. Na stojanu je ovsem pouze napis diesel. Benzin tu nevedou. Nastesti tuhle obchodni prilezitost vycitilo par mistnich podnikavcu a tak hned vedle benzinky pod stromem vyrostl drevenej stolek se stanem, u kteryho sedi naprosto zcuchanej frajer a celej den davkuje benzin z velkeho barelu do sklenenych litrovych lahvi. Bereme 2 lahve, to na dojeti musi stacit. Pan vycepni se spiklenecky usmiva od ucha k uchu a mocne zarudle oci ma zabodnute nekam do prazdna. Zda se, ze je na sve praci doslova zavislej...
Cestou zpet se malem opakuje situace z dopoledne, ale nastesti zrovna mijime jedinou benzinku v okoli desitek km a tak na vypary dojizdime ke stojanu. Na stojanu je ovsem pouze napis diesel. Benzin tu nevedou. Nastesti tuhle obchodni prilezitost vycitilo par mistnich podnikavcu a tak hned vedle benzinky pod stromem vyrostl drevenej stolek se stanem, u kteryho sedi naprosto zcuchanej frajer a celej den davkuje benzin z velkeho barelu do sklenenych litrovych lahvi. Bereme 2 lahve, to na dojeti musi stacit. Pan vycepni se spiklenecky usmiva od ucha k uchu a mocne zarudle oci ma zabodnute nekam do prazdna. Zda se, ze je na sve praci doslova zavislej...
