S ubyvajici cestou se vzdalujeme od pobrezi a poryvy vetru se zmirnuji. Taky si cca po 40km zase trochu vic zvykame na motorky a jejich chovani. Nakonec stabilizujeme rychlost na cca 80-90 km/h. Silnice jsou perfektni - 2 pruhy kazdym smerem, v podstate az do Chantaburi. Provoz je mensi ale presto porad asijsky, takze jsme furt ve strehu. Predjizdejici auta si s odstupem hlavu moc nelamou a s koukanim do zrcatek taky ne, funkcni klakson je podminka.
Cesta je dlouha a vcelku nezajimava. Okoli je placaty jak Holandsko, nikde nicmoc ke kochani. Dlouhe rovne useky protinaji "osidlene krizovatky" - thajska malomesta, ktera vyrostla kolem dopravnich uzlu a poskytuji projizdejicim veskery servis.
Zhruba po 100km jizdy se zpet na pobrezi napojite zpet na silnici c. 3 - znamou Sukkumvhit road, ktera zacina v Bangkoku, vede na hranice s Kambodzou a meri kolem 488km. Tady provoz mirne houstne, za mestem se to ale vyznamne lepsi. Cim vic se posouvame na jih, tim vic na prevazuje nakladni doprava mezi Thajskem a Kambodzou.
Kolem Chantaburi se v dali zvedaji majestatne hory narodniho parku Khao Khitchakut.
Kdo chce videt stopu Buddhy, mel by zamirit i tam. Chantaburi je taky jedno z mala mist v Thajsku, kde lze spatrit katolicky kostel. V nasem pripade rovnou jeden z nejvetsich. Soucasna budova je cela ze dreva a byla otevrena v roce 1909. Hlavni mistni atrakci jsou ale trhy s drahymi kameny a polodrahokamy. Kolem mesta Trat u jizni hranice s Kambodzou je totiz sposuta dolu, odkud vetsina zde nabizenych drahokamu pochazi.
Nenechte se chytit a posadit k jednomu z mnoha obchodovacich stolku, kde vam zacnou predvadet a vysypavat z pytlicku hromady ruznych kaminku a nabizet libovolne ceny od par stovek po par desitek tisic. Pokud nejste znalcem v oboru, nemate sanci poznat, jestli to co vam ukazuji je skutecne to, co tvrdi, ze je..
Cesta mezi Chantaburi a Tratem vede stale po "dalnici" a krasne odsypava. V Tratu se urcite vyplati navstivit velky a vonavy (jak pro koho) food market. Chutove poharky budou mit rozhodne slavnosti...
Za tratem sjizdime na klikate silnice a prodirame se az k mensimu pristavu, kde pendluje trajekt na ostrov Koh Chang, nas cil. Ostrov je opravdu maly kousek od pevniny, cesta trva nanejvys 15 minut.
Konecne jsme v cili, za sebou mame pres 250 km a uz se nemuzeme dockat, kde slozime hlavy. Jenze to porad nebude tak jednoduche. Musime si najit nejake ubytovani. Mirime z pristavu smerem Lonely beach a koukame po peknych chatkach za prijatelny peniz. Atmosfera a okoli dava znacne najevo, ze sezona zacina az za par mesicu. Dost hotelu/hostelu/baru je zavreno. Nakonec ale precijen nachazime pekny bambus chatky, kolem kterych se potaci par dost pochybne vypadajicich lidi. Vyraz v jejich tvari naznacuje, ze poslednich par dni byla jedna velka technoparty a prinejmensim naprosto netusi, kde a proc se prave nachazeji. Ochotne tedy zustavame v tomto anonymnim spolecenstvi rozstrilenejch lidi a jdem na jedno...
