Zevleni na San Blas mame za dva dny dost. Proto se rano kolem sedme hodiny balime a loucime s nacelnikem. Mozna je to jen muj pocit, ale jeho naklonnost a vrela nalada mirne opadla ve chvili, kdy zjistil ze uz z nas nevyzdime vic a ze chceme jet zase dal. Jeho syn jako pres kopirak, ktereho jsme skromne prejmenovali na half-kun, nas odvazi na pevninu. V pristavu nas meni za dalsi blede tvare a ponechavaji vlastnimu osudu s ridicem offroadu, ktereho uz nastesti zname z cesty sem. Starosti, jak se dostaneme zpet do Panama city tedy odpadaji a opoustime uzemi Kuna Yala..
Po trochu nejistem vahani hlasime ridici cilovou stanici terminal Albrook a listujeme cestou chytrou knizkou. Vybirame, kde ze to vlastne stravime zbyvajici dva dny na venkove a volba pada na El Valle, coz je dalsi z horskych vesnic, obklopenych horami, kvetoucimi orchidejemi a vilami americkych duchodcu. To ve zkratce v panamskem nareci znamena, ze se nebrodite odpadkama po kolena a kolem vas nejsou vykaceny lesy a spalene louky. Rikam si, ze mi bude trochu chybet lovit krysy, nebo treba bezprostrednost prostych obyvatel tehle z casti zdevastovane a presto nesmirne krasne zeme. Zmena je zivot - po kratke zastavce u bankomatu na terminalu bereme u kasy listky na bus, ktery nam odjizdi za 20 minut. At se cela ceska verejna doprava jde zahrabat. V tomhle zdanlive chaotickem svete jsme nikdy nikde necekali dyl nez pul hodiny. A to mam na mysli dalkove autobusy 100+ km...