porad to chcipe, tak steluju karbec nez prichazi ind a skoli me nasazenim hadice od sani na
karbec. Toho jsem si nevsim. Vyrazime, chvili se ucim radit - ma to manual s automatickou
spojkou a radi se jako na kolibce - vyssi kvalty spickou, nizsi patou. Jenze to funguje
dokola (!) Takze mi chvili trva, nez tu lest prokouknu. A stejne si pak parkrat na silnici
osklive omylem podradim.. Motorka je to sice zanovni, ale brzdy ma stejne velke bubnove pakny, jako na starych motorkach Jawa 2x. Takze to spis zpomaluje, nez ze by to brzdilo, obzvlast ve dvou..
Je docela chladno, pod mrakem a chvilema mirne poprchava. Na motorce to dost studene fouka,
tak si bereme bundy.
Vyrazime do centra, kde si nejdriv davame obed a pak na cajove plantaze.
Jeste kousek za mestem v dalsi vesnicce tankuju, pac ukazatel benzinu je kousek nad nulou.
Beru cistej benzin, ale nastesti je to ctyrtakt - coz me napadlo zjistit asi tak 5 km po
tankovani).
Jedeme dal, zastavujem na jahodove farme, coz je druha nejpestovanejsi plodina ve zdejsich
horach. Pestujou tu vsechno, co by jinak v tropickych nizinach pochcipalo.
Davame si jahodovou zmrzlinu s jahodovym dzusem a jedeme dal. Jezdi tu po silnicich samej
Land Rover. Na cedulich v turistickym centru meli obrazek ze 60. let, ze to kdysi byvalo
misto s nejvedsi koncentraci Land roveru na svete.
 |
Malajci si se stavenim moc hlavu nedelaji.. To ostatne s nicim. |
 |
Pozustatek z dob Britske kolonie.. Dodnes jich tu stovky jezdi a dalsi tisice novejsich. |
 |
I takhle muze vypadaji nektera mista v nejznamejsim Malajskem horskem rekreacnim pasmu. |
Uhybame smerem Gunung Birchang, coz je nejvyssi misto v Malajsii, kam vede silnice (cca
2090m). Zacina zase uzka silnicka o jednom pruhu a snerkovacky z kopce do kopce. Jesteze to
ma klakson jak autobus, takze pred kazdou ostrejsi zatackou troubim a posloucham, jestli mi
odpovi protijedouci. Prekvapive se v tom mistnim chaosu ridi dost dobre a i asijska doprava
ma svoje pravidla.
Stavime na vyhlidkach a fotime, protoze se pred nama zacinaji otevirat nadherny vyhledy na
cajovnikove plantaze. Odbocujeme na jednu z mistnich farem, kde parkujeme a jdeme mezi
cajovniky do mistniho turistickeho centra. Tam je obchod s caji a informace o vyrobe caje.
Prohlizime i tovarnu na caj, jenze kvuli nizke sklizni zrovna nejede, tak fotime stojici
stroje, z nichz vetsina tady porad slouzi od otevreni tovarny v roce 1930. Tovarna zni dost
megalomansky ale je to vetsi baracek s cca 5 ruznymi mistnostmi, kde se zpracovava caj v
ruznych fazich vyroby.
Davame si mensi svacu v mistnim bufetu, kupujeme vzorky caje a cajova mydla (Made in
thailand :)) ) a vyrazime zpet na parkoviste. Zacina prset, tak se schovavame v pristresku
po ceste a cekame. Prestalo prset a zacalo lejt jako z konve, tak porad cekame. Kdyz se to
trochu uklidni, vracime se jeste zpatky nahoru k bufetu vykonat potrebu a mezitim zacina
vykoukavat slunicko.
 |
| Maji tu na plantazich zvlastni opice.. |
Utiram motorku a vyrazime dal.
Dalsi zastavka je vrchol Gunung Birchang, takze se suneme do kopce a kopec zacina jit na skutru pekne ztuha. Mala padesatka zacina mit v nekterych kopcich problemy tak ji pomaham
nohama. Taky je tu uz asi ridsi vzduch, jsme uz urcite pres 1500m. Stelovani smesi ale zavrhuju, stejne to nejspis bude plovakovej karburator kde se smes bude ridit jinyma tryskama.
Slunicko zaleza a zajizdime do mlhy. Taky cesta zacina houstnout a klickujeme mezi dost velkyma dirama, takze pro osobak nicmoc vyjezd. Kousek pod vrcholem je vyhlidka a chodnicek mezi stromy, kam se sice vydavam, ale diky tomu ze jsme v mracich nic nevidim. To same o kus dal, kdyz vyjedeme az na konec cesty, neco pres 2000m vysoky vrchol hory. Jsou tam asi 3 tv vysilace a mensi rozhledna.
Uz si zvykame, ze kamkoliv se vysplhame, tak je mlha a vidime prd. To same letos v Rakousku v Alpach 2 dny po sobe.
Taky je chladno, tak to otacime. Cesta dolu je zabavna. Stridam brzdy a asi 2x stavime a chladime. Zkousim brzdit motorem, asi by to i slo ale i na jednicku je rychlost moc velika na klickovani mezi dirama.. Cestou zpatky uz je zatazeno i kdyz sjedeme pod mraky, a tak to bereme rovnou domu, aby jsme zase nechytli slejvak. Prset zacina chvili po tom, co dorazime. Mame kliku.
