Rano volam do cestovky a rusim vylet na snorchlovani, protoze Paty neni dobre a nejsme vyspali. Prehazuju rezervaci na dalsi den, za coz pry chteji dalsich 60 RM za oba. Co nam zbyva, souhlasim a jeste chvili dospavame nocni vylet do nemocnice. Pak jdu znova pujcit auto do te same pujcovny, kde uz me dobre znaji ale nas modrej drak uz si nekdo odvez. Dostavame cerne ferari - Proton Wira.. Je to jeste horsi, nez modry Savvy co jsme meli pred tim. Plynovy pedal je snad fakt prepinac zapnuto/vypnuto. Nejde proslapnout vic nez 5 cm.. Brzdy radsi nekomentuju a kdyz na benzince otevru kapotu, po nalezeni cervene brzdovky v nadrzce s napisem Dot4 uz radsi nezkoumam vic. Klimakompresor je velikej jako krabicka od cigaret (ale fakt to trochu chladi - nechapu). Auto je o dost starsi a zhuntovanejsi, ale cervena kulisa radici paky s napisem "Special Edition" napovida, ze mame nejspis zavodni verzi. Alespon jde konecne otevrit okynko u spolujezdce.
Sbirame par informaci od Laily, coz je nemecka majitelka resortu. Nejak si nas oblibila a nevynecka jedinou prilezitost nas odchytit a klidne hodinu si povidat. Domakla se, co delam, takze ji hned 2x spravuju pocitac. Slevu na ubytovani jak jsme doufali nam za to ale nakonec nedala. Za to jsme ale dostali darem knizku od jejiho nemeckeho kolegy, zijiciho taky na Langkawi. Kniha ma na obalce velkymi pismeny "NATURFÜHRER LANGKAWI" od JÜRGENA ZIMMERA. Coz je germansky skaut, zijici tu nejspis taky. Dozvidame se, ze dobrovolne konvertovala k islamu a spoustu dalsich silenosti. Proste nemci.
NATURFÜHRERA uz odted bereme porad s sebou.
Vyrazime opet obhlidnout stanici lanovky, cestou nekolikrat chytame tak 3-5 minutovy tropicky dest. Skoda, ze gumicky na steracich jsou roztrhane, takze viditelnosti za deste znacne ubyva. Kdyz dorazime ke spodni stanici, sviti slunicko. K nastupni stanici prochazime pres "Orientalni vesnici", coz je umele naaranzovane cosi, co ma pripominat asi tradicni stavby nebo co (moc nepripomina, spis jak kombinace nejake britsko-spanelske vesnice). Je to takove uhlazene Langkawi pro ten typ turistu, co vetsinu pobytu nevytahnou paty od bazenu ze sveho luxusniho komplexu, kterych je na ostrove nespocet. Vyvesil bych sem fotky plazi, ktere nestoji pred drahymi hotely a jsou posete odpadky a vsim moznym, co tu nejen mistni, ale i navstevnici odhodi.
Nez se ale dobelhame k lanovce, asi 2x se opet prezene slejvak, takze se jdeme nejdriv najist. Po obede to vypada dobre, vidime krasne na horni stanici a mraky jsou az nad ni. Nastupujem, dopijime zbytek vody, kterou si nahoru vzit nemuzeme, aby jsme si museli koupit ze stanku na vrchu za 4 RM/0,5 litru. Lanovka je zname rakouske vyroby a nejspis je to jedina lanovka v Malajsii, protoze turisti malajci a Indove jsou z toho uplne vypleskly. Jak se kabinka sune nahoru nad destnym pralesem, otevirajici se vyhledy na zalesnene casti ostrova jsou fantasticke. U 2. pilire jsme tak vysoko nad zemi pod nama, ze snad ani v Alpach jsem nejel v takove vysce. Kdyz prijizdime nahoru, je to teprve prostredni stanice. Vystupujem a fotime paradni vyhled, ktery stale nekazi mraky. Kabinky pokracuji dal na horni stanici, ktera uz je taktak pod mraky. Odmitame masaz nohou, kterou na 2 lehatkach na vyhlidkove terase nabizeji i voskove odlitky dlane, coz je snad nejbeznejsi typ cetek nabizenych tady na kazdem rohu. Pokracujem dal a vystupujeme u horni stanice v cca 700 mnm. Rychle se suneme ke skybridge, coz je visuty most postaveny nad pralesem par metru pod horni stanici a nadhernym vyhledem. Nez tam dobehnem, zacima ale zase prset a navic se privalily mraky. Tak to otacime a jdeme zatim na vrchni vyhlidkove terasy, ktere jsou pod strechou.
Jsou o par metru nad horni stanici, ale taky v mracich a tak vidime jako vzdy na kopci kulovy. Cekame par desitek minut, na chvili mraky proridnou a otevre se vyhled na more a strane a kopce pod nami. Fotime a vsimame si maleho makaka, ktery slidi pod terasou co by kde snedl. Mraky ale zase padaji a tak to po dalsich par desitkach minut vzdavame a jedem zase dolu.
Zbytek dne travime na severni plazu Tanjung Rhu, kde se koupeme, Paty hleda musle a ja se vydavam za odlivu pesky po melcine uprostred zatoky k cca 500m vzdalenemu do vysky se tycicimu utesu. Zveda se ale vitr a vlny, takze mam chvili vodu po kolena a chvili po prsa. Zacina byt i zima a vidim jak se nebe kolem zatahuje a zacina se stmivat, tak to otacim. Zapady slunce v tehle zatoce jsou paradni. Fotim jako o zivot a barevne divadlo na nebi je nepopsatelne. Skoda jen te odpadkove kulisy, ktera sice neni tak hrozna, jako na jinych osamelejsich plazich, ale na to ze je tu jediny ubytovaci komplex dost luxusniho charakteru, kde chteji cca 6000-12000 Kc za noc je to teda hnus. Mistnim hostum to ale nejspis nevadi, protoze se stejne misto na plazi koupaji v bazenu a virivkach uvnitr.
Domu jedeme za tmy, sondujem po nesviticich motorkarich, kterych je tu vic nez dost, aby jsme nekoho nesejmuli. Vecer zase vracime auto driv, protoze rano jedeme konecne snorchlovat na nedaleky pulau Payar. Dost se tesime, protoze na Tiomanu nas krasa podvodniho zivota uchvatila.
