Rano pujcujeme motorky a jedeme vyzvednout holky do jejich hotelu. Jet na motovylet 1 den pred Songkranem nebyl zrovna nejlepsi napad ale to jsme netusili, takze o tom pozdeji. Co zmamena Songkran vysvetluju v predeslem postu, kdo by nevedel. Holky vcera vecer ztratily nekde fotak, takze je nechavame hledat, jdeme dat snidani a shanime stanek s brejlema. Ujeli jsme par km po meste a mam oci plny prachu a vody.
Fotak nenasly, takze je po snidani vyzvedavame a razime na cestu. Navigace nam ukazuje necelych 50km do cile, nakonec najizdime pres 80 jen cestou tam, ty vzdalenosti nam tu celou dobu nejak nevychazeji. Za mestem zacina peklo. U silnice stoji skupinky lidi, kropici vodou vsechno co projede kolem. Motorkare maji obzvlast radi a predhani se, kdo na ne chrstne vetsi kybl najednou. Dostat v 70 km rychlosti kyblem vody pres ksicht je pekny zlo a drzet v tom balance taky. Snazim se nebrzdit ani neuhybat a v klidu jet. Za zady mi sedici Mara taktez. Uspesne projizdime snad 150 sprch, az dojizdime pri prujezdu mensim mestem k velkemu stromu, pod nimz par mistnich kropi projizdejici jako vsude jinde. Ten strom je ale dulezitej, protoze z nej pada na zem cosi jako suche fazolove lusky. Tam to lezi rozjezdene na sracku a zalite louzi vody. Super kombinace, mokre listi na silnici ma rad kazdej motorkar. Pri prujezdu me zachranuje to, ze z dalky vidim jak se na nas chystaj a dost zpomaluju. Tesne pod stromem ale delam fatalni skolackou chybu a pribrzdim pred leticim kyblem vody predni brzdou vic nez odhaduju. Predni jde do smyku, holka za mnou se naklani a jdeme k zemi. Zvedame se rychle, nic nam neni - jeli jsme pomalu. Ja mam oderku na lokte, ona na noze. Kolem se sbihaji thajci co nas kropili a osetrujou nas, davaj nam vodu a nabizi vsechno mozny. Chvili sedime u nich, nechavame se dobrovolne polejt vodou, protoze jsme se na silnici vyvaleli v tom mokrym bahne a jsme jak prasata. Pak sedame na motorku a razime dal.
Jednu sprchu za druhou schytavame vsude, kde jsou kolem silnice, lidi nebo baraky. Davame si uz ale 2 nasobny pozor a dalsi pad se nekona. Rikame si, kolik obeti asi tenhle svatek ma. Pozdeji vecer se dozvidame ze kolem 300 lidi rocne tu zarve na nasledky oslav Songkranu. Asie - je jich jak psu, jednotky nikdo nepocita.. Navic tu vsichni buddhisti veri v reinkarnaci, coz vysvetluje jejich snizeny pud sebezachovy pri rizeni a vubec pri vsech cinnostech.
Cesta k vodopadum je dlouha a vedro a palici slunce vysilujici. Dneska jsem se namazal ale spalenej budu stejne, opalovaci krem mam splachnutej po druhe sprse. Stavime se napit vody a holky ze chtej ridit.. S nejistotou ji to pujcuju a chvili se bojim.. Jezdit trochu umi, ale nema moc odhad takze ji brzdim a kecam do rizeni. Po chvili stavime u vodopadu. V rece pod nimi jsou udelama jezirka plna mistnich a kolem bambusove terasy, na kterych kempujou. Jsou tu stovky lidi, takze trochu zklamane splhame az nahoru ze se vykoupeme. Je tam cedule zakaz koupani a uz jen mala skupinka mistnich deti, skakajicich asi ze 4m skaly dolu do jezirka porad dokola. Nahore je spravce parku v uniforme a sleduje to. Chvili premytame jestli tam bili muzou taky nebo jestli nas vyhodi, taknse ho jdu zeptat. Prej ze jo a dostavam do ruky zachrannej kruh co tam visi na zabradli. Ok, skaceme do vody a konecne se chladime. Holky si se smrti v ocich davaji taky jeden skok. Chvili jsme nalozeny ve vode a potom pokracujeme na dalsi vodopady, ktere by mely byt jen par km od nas. Cesta ale vede skrz velky narodni park, takze kupujeme vstupenky na motorky a vjizdime. Naprosto oficialne pro mistni stoji 40 thb a pro belochy 200 - rasisti :) Uvnitr parku uz ale nemaji cedule v latince, takze vime prd co kam ukazuje a kde jsme. Tady uz asi moc zahranicnich navstev nejezdi. I u vodopadu jsme byli jediny bili a koukali na nas jako na atrakci. Uhybame ze silnice nekam na prasnou cestu a jedeme par km do kopce. Prijizdime na stran s vyhledem na vesnici s ryzovyma polema, do ktere nejspis cesta vede. Fotime vyhled a otacime to. Nechceme vesnicany rusit svou pritomnosti. Par jich kolem nas projizdi na motorkach a s usmevem nam mavaji a pokrikuji na nas. Vyrazime na cestu zpatky, protoze holky musi stihnou bus na jih a navic nechceme jet za tmy. Vodopady jsme nenasli, ale nevadi - dzungle v parku je nadherna a hornate prostredi taky.
Cestou zpatky uz moc nestavime a zase dostavame jednu sprchu za druhou. Na poslednich 20km uz zacina zapadat slunce a v promachanych hadrech na motorce je nam pekna zima.
Do mesta prijizdime o 15 minut pozdeji ale odvoz na holky porad ceka. Cas tu nastesti nicmoc neznamena, takze se loucime a vyrazime na hotel skrz zacinajici vodni valku mestem.
Cestou zpatky uz moc nestavime a zase dostavame jednu sprchu za druhou. Na poslednich 20km uz zacina zapadat slunce a v promachanych hadrech na motorce je nam pekna zima.
Do mesta prijizdime o 15 minut pozdeji ale odvoz na holky porad ceka. Cas tu nastesti nicmoc neznamena, takze se loucime a vyrazime na hotel skrz zacinajici vodni valku mestem.
Vsichni uz maji nakoupene obrovske vodni pistole a navzajem se kropi hlava nehlava. Na silnici jsou davy bojujicich lidi a neda se projet. Do hotelu prijizdime po sedme hodine a jdem si dat sprchu - jsme obaleny prachem, promoceny a smradlavi. V suchem jdeme na jidlo a do naseho oblibeneho Bazaar baru, kde uz jsme je naucili cesky zdravit a rikat ``ty prase``. DJ Notor tam popiji piva z velkeho kybliku s ledem a je tam paradni atmosfera. Vecer uz lidi nastesti moc nekropi, jen my dostavame na uvitanou sklenickou vody za krk od barmanky. Kropime ji na oplatku celou za velkeho potlesku okoli a pak je ucime pit tequillu. Jedna barmanka pada pod bar, druha zvraci do drezu. Ani dj Notor s nama nechce drzet tempo, takze zakoncujeme den vesele a koncime nad ranem.
