Po probuzeni jdeme hned pujcit na 5 dni motorky a rikame si, ze 115ccm bude na ostrov stacit. Omyl, do nekterych kopcu se motorce silne nechce a rozdil proti nabusenym 125ccm co jsme meli na severu je az podezrele velky. Jedem podel pobrezi a mirime se podivat na nejvetsi plaz na jihu a potom na par mensich opustenejsich na severni strane.
Pri klasickem cekani na Martina vyrazime s Vojtou napred a cekame na zbytek na vyhlidce po par km. Nikdo nikde, tak razime dal, cil cesty vsichni vedi. Tel. Spojeni se nam dari az kdyz dorazime na jizni Haadrin a zjistujem ze kluci odbocili jinym smerem a jedou po druhem pobrezi. Davame obed, chvili zevlime na plazi a pak jdu zkusit prozkoumat dno se snorchlem. Tady ale neni nic nez pisek a viditelnost miziva. Za to nas tady cosi neviditelnyho pekne pozahalo uplne vsude, takze prchame zpatky ke brehu a z vody. Presto ze to ma byt nejvetsi a nejfrekventovanejsi plaz, neni tu v tuhle rocni dobu zdaleka precpano. Naopak cely ostrov je hodne prazdny a lidi je tu tak akorat - konec sezony je nejlepsi cas na navstevu. Uz jsme na plazi dlouho tak vyrazime dal. Zbytek party potkavame akorat pri odjezdu a davame si sraz na severni plazi. Jedem s Vojtou smerem na druhe pobrezi a pri projizdeni vnitrozemim v pulce cesty mijime odbocku do lesa s napisem beach. V tu chvili dostava Vojta genialni napad - jdem to prozkoumat. Ok, casu dost.
Z cesty se ale brzo hloubeji v dzungli stava jen rozryte koryto plne hromad sypkeho pisku. To je naprosto idealni povrch pro cestovani mestskym skutrem s malyma slickama. Jenze bude hur - teren zacina klesat a obcas stoupat a to dost prudce, na hranici sjizdnosti s takovyma gumama. A to mam najezdeno na fichtlu po polnich cestach peknych par let.. Kdyz ale dojizdime na prvni misto, odkud je videt pobrezi, rikame si ze to usili stalo za to. Po kratke kochaci zastavce, kde mimochodem ztracim prvni bryle, sjizdime dalsi rozrytej padak dolu, na jehoz konci to Vojta pri dojezdu stylove poklada do pisku a krom svych kolen odira i pravou stranu motorky. Uvedomujem si jakej papir s nastrelenejma cenama nahradnich dilu jsme pri pujcovani podepsali a ze na to upozornujou v kazdym cestopise a cestovatelskem foru. Joo, pozde. Modlim se abych sjezdy v pisku a korytama ustal taky, nakonec uspesne.Kdyz uz jsme tu, rikame si ze to na tu plaz uz doklepem a pokracujem. Po dalsim kilometru to Vojta poklada znova, jak jinak nez s velkou paradou presne na druhou, dosud neodrenou stranu. Po dalsich par metrech uz je cesta tak rozbita, ze to proste dal nejde, takze to odstavujem a pokracujem pesky, coz uz jde taky s obtizema. Po pulhodinovem pochodu slezame po lane na osamelou plaz, kde jsou sice pripravene stany pro pripadne prespavace ale nikdo tam neni. Z obou stran jsou vysoke utesy a z kopcu proti plazi se do more vali mala ricka. Beru snorchl a jdu to prozkoumat - to uz je o dost lepsi ale porad nic extra. Neni prekvapenim, ze si opet rezu nohu a tentokrat i ruku o koral. Cas ale bezi, takze se drapeme zpatky k motorkam a nasledne drapeme s motorkama zpatky na silnici (tentokrat bez ujmy).
Odbocujem smerem severni plaz, ale i silnice prechazi nejdriv v rozbitou panelku a potom v nekterych usecich jen na ujety jil se vsudypritomnymi dirami. Ty se zase stavaji osudne Martinovi, ktery jednu nesikovne trefil a svalil se na zem. Potkavame ho u boudy se samoskou u cesty jak si obvazuje diru v loktu, kterou se mu podarilo vyrobit v nizkorychlostnim padu na zem. Pozdeji pri pohledu na ostatni lidi usuzujem, ze kluci maj jen nepatrna zraneni z motorek oproti nekterym borcum. Sedrenych lidi jsou tu kvanta a daleko hur.. Davame se zase vsichni dohromady a pokracujem tankodromem na severni plaze. Uz ale zacina zapadat slunce, takze vyjizdime na vyhlidku a chvili sledujeme cervanky. Cestou zpatky jedem po tme a bezpecne az na hotel. Vecer travime v oblibenem My Way baru a hrajem na kytary. Mistni barman hraje taky takze se na chvili i pridava k nam. Davame jedno pivo a koncime zase nad ranem.
